Nejoptimálnější polovina

K dobrému tónu každého jazykového koutku patří schopnost upřímně se pohoršit nad nějakým jazykovým nešvarem. Jelikož mi tento dar nebyl dán, musím si vypomáhat názory typizovaných jazykových oprávců. Jedním z častých terčů jejich výpadů je tvar „nejoptimálnější“.

Přátelé správného vyjadřování opakovaně namítají, že takový tvar utvořit nelze (sic!), protože latinský základ „optimus“ už třetím stupněm je, a spojení s českou předponou „nej-“ z něj dělá superlativ dvojnásobný („nejvíc nejlepší“).

Jenže co s tím, když i v textech, které prošly korekturou, nacházíme sice malé, ale stabilní procento nejoptimálnějších superlativů?

Tyto doklady svědčí o tom, že původní slovotvorná motivace už pro určitou skupinu píšících není živá. A proč by měla být? K přehodnocování významů slov dochází neustále. Když zařazujete v autě neutrál, taky si pravděpodobně nepomyslíte, jaká je to hloupost, když základové slovo „neutrum“ původně znamená „ani jedno z obojího“, a vy máte v autě nejspíš víc rychlostí než dvě. Namísto toho, abychom výskyty zavrhovaného tvaru chápali jako doklad šířící se nevzdělanosti, můžeme v tom vidět signál aktuálně probíhající změny. Význam slova „optimální“ se přesouvá z „nejlepší“ na „dobrý“ nebo „vhodný“.

Přijmeme-li hypotézu o přehodnocování významu, nemusí být „nejoptimálnější“ až takový logický nonsens. Zeptám-li se pěti kamarádů, jak by postupovali v určitém problému, sejde se mi pět optimálních řešení. Z nich si pak mohu vybrat to, které považuji za nejlepší, tj. to nejlepší z vhodných.

Podobným případem, který je extrémně mučivý zejména pro matematiky, je přehodnocení významu slova „polovina“ či „půlka“. Ze spojení jako „větší půlka“ nebo „menší polovina“ můžeme vysoudit, že pro část mluvčích má toto slovo význam „jedna ze dvou částí“, které nemusí být nutně stejně velké.

Nejde přitom ani tak o to, nachytat oprávce při nekonzistentním uvažování nebo vymýšlet hypotetické situace, do nichž se odmítaný tvar hodí. Podle zakladatele moderní jazykovědy Ferdinanda de Saussura je živé v jazyce to, co je vyciťováno. Původní význam neutrálu už zjevně vyciťován není, zatímco u nejoptimálnějšího či půlky se o tom právě rozhoduje. Počkejme si, jak tento vzrušující podnik dopadne.