Společný osud

Mohlo by se zdát, že se situace dvou největších a nepříbuzných kondorů nemohou lišit víc. Zatímco kondor andský (Vultur gryphus) na tom byl při ohromném areálu od Ohňové země po Kolumbii dosud celkem dobře a teprve v prosinci loňského roku ho IUCN označila za „zranitelného“, kondor kalifornský (Gymnogyps californianus) koncem osmdesátých let minulého století přežíval již jen v zajetí. Tehdy byli při zoufalém pokusu o záchranu naprosto jedinečného druhu odchyceni poslední volně žijící jedinci a dnes jsou uměle odchovaní ptáci vypouštěni zpět do přírody (podrobněji Vesmír 82, 283, 2003/5 a 87, 824, 2008/12), kde dokonce již zahnízdili. U kondorů andských nebyly rozpoznány žádné poddruhy. Navzdory značnému geografickému rozšíření se genetickou uniformitou neliší od kondorů kalifornských, kteří v době, kdy byla populace nejmenší, obývali už jen zlomek původního areálu.

V případě ohrožených druhů bývá malá genetická diverzita zásadní problém, protože zmenšující se populace má jen minimální šanci zareagovat na případné ekologické změny. Kvůli jeho ohroženosti a později pro potřeby odchovnému programu je genetika kondora kalifornského prozkoumána velmi dobře. A nyní máme slušnou představu také o kondorovi andském. Podařilo se prozkoumat mitochondriální DNA z muzejních exponátů od 19. století i vzorky ze současnosti. Po doplnění údajů z literatury bylo možné simulovat pravděpodobnou genetickou historii kondorů andských. Ukázalo se, že v tomto ohledu se od kondorů kalifornských moc neliší.