Vybíráme z Vesmíru 1991–2000

Odvěký spor redukcionismu a holismu — je celek vysvětlitelný svými částmi, či nikoliv? — je dnes aktuálnější než kdy v minulosti. Vznik vědy o složitém (science of complexity, souvisí mj. s deterministickým chaosem) přenesl tento problém z oblasti osobních postojů a spekulací do oblasti exaktního myšlení a učinil ho přístupným matematickému formalismu. Dlužno říci, že na této půdě vedou dnes zřetelně holisté, ačkoliv donedávna byla matematika hlavním spojencem jejich odpůrců. Změněná situace však nedává jednoduše za pravdu holistům staršího ražení, nýbrž formuluje celý spor úplně novým způsobem: do hry vstupuje zcela nové pojetí skutečnosti.

(Vesmír 70, 191, 1991/4)

Snad bychom se mohli domluvit, že věda je od věděti, je souborem lidského racionálního poznání, pamětí lidstva, součástí kultury. Má svůj vlastní vývoj jako umění a obdobně je závislá na osobnostech a talentech. Z toho plyne, že není výrobní silou, že ji nelze řídit a že její společenské poslání je pouze jedno: rozmnožovat poznání člověčenstva.

(Vesmír 70, 315, 1991/6)

Má tedy smysl vůbec koncepci Gaie zavádět? Jednoznačné ano! […] ani my nemůžeme opustit náš zámek, náš svět, nemůžeme se na něj podívat „zvenku“, udělat si z něj objekt a ten podrobit objektivnímu zkoumání. Systémy, jichž jsme součástí, můžeme více či méně přesně poznávat jen podle našich myšlenkových konstrukcí, modelů, a to tak, že model srovnáváme s naším pozorováním; přitom model určuje, co máme pozorovat. Pohledy na svět brýlemi termodynamiky, darwinismu, paleontologie či Gaie jsou často neslučitelné, nemusí být ale nepravdivé. Každý odhaluje jiné tajemství Zámku.

(Vesmír 70, 551, 1991/10)

Konečně a především: proces roztříštění vědění/moci vede k tomu, aby vyústil – nebojujeme-li proti němu uvnitř věd samých – v úplnou změnu smyslu a funkce vědění: vědění se už nevytváří proto, aby o něm lidské bytosti přemýšlely, uvažovaly, meditovaly a diskutovaly, aby si ujasnily své vidění světa a svou činnost v tomto světě, ale vědění se produkuje, aby se skladovalo v databankách a manipulovaly s ním anonymní síly. Pokud si badatel tuto situaci uvědomuje, vnímá ji většinou v pokřivené podobě: uznává ji, ale zároveň se před ní chrání představou, podle níž existují vzájemně oddělené a nespojené: (čistá, vznešená, krásná a nezaujatá) věda, technika (která jako Ezopův jazyk může sloužit tomu nejlepšímu i nejhoršímu) a politika (která je zlá a škodlivá a která zneužívá techniku, tj. výsledek vědy). Obvinění politiky se tak pro badatele stává prostředkem k tomu, aby se vyhnul vědomí, že existují komplexní a vzájemně spojené vztahy mezi vědeckou, technickou, sociální a politickou oblastí.

Vesmír 75, 457, 1996/8

Kdyby se katedra psychologie kterékoli univerzity měla zabývat jen desetinou těch problémů, jež psychologům předali filosofové, pak by psychologie byla bezpochyby nejúžasnějším ze všech oborů. Možná i je. Avšak ve skutečnosti psychologie nemá nejmenší chuť zabývat se problémy, které zanechali filosofové zanedbávající své povinnosti.

Problémů se nelze zbavit nějakou deklarací. Klasické problémy filosofie se nyní naléhavě dostávají do přední linie vědy.

Vesmír 78, 348, 1999/6

Robotí kopaná […] Výčet současných nedostatků robotů by ale neměl vyznít pesimisticky. Vždyť už hrají, už dávají góly! Někdy se štěstím, někdy do vlastní branky. C’est la vie. Alespoň některé nedostatky jsou zřetelně vidět – a identifikovaný problém je napůl vyřešený. Obecněji bych to formuloval tak, že na úrovni řízení disciplíny umělé inteligence začíná fungovat pevnější zpětná vazba. A ještě obecněji: Pro řízení umělé inteligence se (ať vědomě, nebo nevědomě) začíná používat mechanismus (zpětná vazba), jímž se umělá inteligence jako zkoumaným jevem zabývá. Po první vlaštovce přiletí další. Některé už tu zřejmě jsou. Podobně soutěživým způsobem se vyhodnocují programy splňující Turingův test inteligence. Můj optimismus je dále založen na tom, že je zřetelně vidět potřebu integrace. A bude-li se integrovat v robotice, bude se integrovat i ve zbytku umělé inteligence. Tam je to potřeba možná ještě víc. Krom toho je dobré, že na robotí kopané je patrná potřeba citové zaangažovanosti, motivace. Umělá inteligence sama se city zatím příliš nezabývá. Zatím.

(Vesmír 78, 687, 1999/12)