Je ochrana půdy nutná?

Půda je důležitou složkou biosféry a nezbytnou složkou zemědělské výroby. Zemědělská soběstačnost každého státu závisí na dostatku dobré půdy. Přehlížení tohoto faktu vede k vážným sociálně-ekonomickým důsledkům. Produktivní půdy ubývá jak ve vyspělých, tak v rozvojových zemích (viz též Vesmír 64, 17, 1985/1). Světová populace roste velkou rychlostí. Lidské vyhlídky nevypadají příliš povzbudivě.

Půdu nelze dovážet

V zájmu každé země je, aby základní zdroje pro zemědělskou výrobu – půdu, vodu, energii a osivo – obhospodařovala co nejlépe. Voda je obnovitelný zdroj. Obnovována může být srážkami, nebo – při určitých hospodářských výdajích – dopravována na velké vzdálenosti samospádovými či tlakovými systémy. Energie a osivo mohou být poskytnuty z jiných zemí, ne však půda. (Přeprava půdy přichází v úvahu snad jen v malém, pro luxusní plodiny, skleníkovou výrobu atp.)

Ztráta úrodnosti sice není problém nový, avšak se vzrůstem populace a úbytkem půdy začal být naléhavý. Celková plocha degradované půdy, kdysi produktivní, se odhaduje na 2 miliardy hektarů, což je o 30 % více než nynější celková plocha orné půdy. K tomu je třeba připočítat další škody na kvalitě půdy způsobené vnosem odpadů a imisí, obsahujících toxické látky. Nelze zapomenout ani na urbanizaci.

Příčiny ztrát půdy:

• vodní a větrná eroze,
• zhoršení fyzikálních a jiných vlastností půdy (zhutněním, zasolením, zamokřením, vysušením, znečištěním, imisemi apod.),
• těžba nerostných surovin,
• stavby budov a komunikací,
• ukládání odpadků.

Půdu sice také lze považovat za obnovitelný zdroj, avšak čas potřebný k jejímu vytvoření je příliš dlouhý, než aby mohl kompenzovat ztráty způsobené špatným hospodařením. Uvádí se, že v krajním případě může trvat i 7 tisíc let, než ornice dosáhne přiměřené vrstvy, kterou by bylo možno využívat. Odhaduje se, že v přírodních podmínkách se půda tvoří rychlostí 1 cm za 125 až 400 let. Tento proces se výrazně zrychluje při normálním zemědělském obdělávání, kdy se 1 cm vytvoří za 40 let a v ideálních podmínkách hospodaření za 12 let. Tak jako tak je vznik půdy zdlouhavý proces a je v zájmu člověka ji uchovat. Poměrně přesné údaje o ztrátách půdy mají např. v USA, kde se za normálních zemědělských podmínek tvoří 3,75 tuny ornice na hektar za rok, zatímco ztráty činí 30 tun ornice na hektar za rok, tedy jsou osmkrát vyšší. Jedna čtvrtina ze sedimentů unášených vodou končí v oceánech, zbytek zůstává v tocích a nádržích, kde dál může negativně působit na životní prostředí.

V současné době 46 % celkové degradace zemského povrchu může být přímo připsáno vodě, z toho 22 % vodní erozi a 8 % zamokření a záplavám, 5 % zasolení a alkalinitě, 11 % mrazu.

Závažné jsou i ztráty půdy v důsledku urbanizace. Např. Egypt utrácí dobrou ornou půdu ve prospěch urbanizace tak rychle, jak získává novou zavlažovanou plochu za cenu obrovských investic. Všeobecně se vinou urbanizace ztrácí zemědělská půda lepší kvality, než jaké je nově získaná. Nad to nová půda nebývá tak výhodně umístěna, vyžaduje větší výdaje na skladování a distribuci zemědělských produktů.

Různé formy degradace půdy měly např. ve Spojených státech, kde jsou sledovány nejvíce, zatím jen malý ekonomický dopad, protože jsou zde značné rezervy zemědělské půdy a výnosy vzrostly mnohem rychleji než ztráty půdy. To však není důvodem k uspokojení. Jakmile jednou dojde k degradaci, stává se náprava drahou a časově náročnou. Jednodušší a ekonomičtější je půdu chránit a omezovat její ztráty. V průběhu minulých desetiletí ztráta zemědělské půdy ve většině zemí neměla za následek celkové zmenšení produkce, ale vedla k zpomalení růstu. V budoucnu se ovšem situace může změnit, neboť zvyšování produkce bylo umožněno neustálým zvětšováním energetických vkladů. Takový vývoj nemusí mít ekonomický smysl v době, kdy ceny energie rostou. Nehledě ani na úsilí potlačit intenzifikaci zemědělské produkce v zájmu životního prostředí.

Vztah populace k využívání půdy

Říká se, že eroze v minulosti vedla k zániku prosperujících civilizací, v tomto směru je však nutno potlačit sklon k přehánění. Degradace půdy byla zřejmě jen jedním z faktorů, které k jejich zániku přispěly.

Pesimisté uvádějí vzrůst populace jako okolnost, která vždy vedla k nerozumnému využívání půdy. Někteří demografové předvídají, že se populační situace na počátku příštího tisíciletí stabilizuje a technické inovace podstatně změní světovou potřebu potravin, paliv, ošacení a přístřeší (např. bavlna se pěstuje jen proto, že je v lecčems výhodnější než syntetické náhražky). Změnit se může i požadavek na rozlohu půdy potřebné pro výrobu potravin, jak se tomu děje právě nyní u nás.

Příčinou malého zájmu o ochranu půdy může být i okolnost, že vlády sídlí ve městech, kde má obyvatelstvo sklon považovat svou činnost za nadřazenou činnosti v zemědělských oblastech. Čteme-li historii ochranářského hnutí, zjišťujeme, jak často činy následovaly až po katastrofě nebo ze strachu před ní. Když Wollury studoval před r. 1900 erozi v Německu, byly škody způsobené na půdě považovány za bezvýznamné, neboť problém mohl být snadno vyřešen využíváním půdy na nově objevovaných kontinentech.

Někteří autoři se domnívají, že existuje souvislost mezi politickou formou vlády a růstem národního hnutí za ochranu půdy. Autokratické režimy před škodami častěji zavírají oči. (Např. v El Salvadoru vlastníci či nájemní farmáři, kteří neměli žádné jistoty, nebyli ochotni ochranářské praktiky akceptovat.) Je to snad náhoda, že země, které byly prvními uživateli ochranných programů, mají režimy demokratické (USA, Austrálie, Nový Zéland), nebo je to způsobeno tím, že tyto země jsou vyvinutější a lépe prosperují? Jistěže účinnou složkou prosperity je i osobní zájem podstatné části vlastníků půdy.

Zajímavá situace nastala v bývalých koloniích po získání nezávislosti. Buď čerstvě nezávislá vláda zrušila ochranu půdy jako součást procesu zbavování se koloniální nadvlády, nebo řekla “nyní je země naše, budeme se o ni skutečně starat″ a v důsledku toho zvýšila ochranářské úsilí. Zpravidla však zůstalo u konceptu zákonodárství a kontroly, ale mechanizmus, který by je uvedl v činnost, byl zcela nedostatečný.

Péče o blaho národních zdrojů země by neměla být záležitostí politických stran a nezdá se, že by byla souvislost mezi postavením vlády vlevo nebo vpravo od středu a jejími postoji k ochraně půdy, s výjimkou situace, kdy nová vláda má tendenci odmítat politiku svých předchůdců. Neprojevuje se ani souvislost se stabilitou vlády. Vláda, jejíž základ moci je nejistý, není schopna prosadit nepopulární směrnice o užívání půdy, zatímco silná vláda je schopna prosadit zákonodárná opatření, avšak někdy bez reálných výsledků.

Také je málo zemí (jsou-li vůbec), kde hnutí za ochranu půdy bylo ovlivněno pomocí zvenčí. Pomoc rozvojovým zemím bývá poskytována prostřednictvím speciálních projektů omezené doby trvání a mimo programovou linii vlády, takže po skončení projektu jejich vliv rychle odezní.

Dominantní postavení USA v ochraně půdy

Po řadu let američtí ekonomové sledují vztah farmářů k ochraně půdy. Zjistili, že příčinou negativních postojů farmářů byl zejména strach, že příjem, na němž jsou závislí, nezískají okamžitě. Obsah organické složky v půdě úzce souvisí s infiltrací a náchylností půdy k erozi. Avšak ani množství ztracených živin a organické hmoty se nezdají být pro většinu farmářů podstatná, argument, že ztráta povrchové vrstvy půdy může vést k snížení úrody, na ně nepůsobil, protože jsou schopni udržet vysoké výnosy používáním hnojiv. Ne všichni farmáři však hospodaří na dostatečně hlubokých půdách. V těchto případech pak udržení povrchové vrstvy půdy – ornice – v původním stavu může znamenat hranici, jež určuje rozdíl mezi výnosným a nevýnosným podnikáním. I když USA patří k zemím s vyspělou ochranou půdy, dosud někteří farmáři pěstují plodiny, které půdu chrání nedostatečně a ztráty s tím související jsou značné. Zatím pokles příjmů není výrazný, alespoň ne v kratším časovém úseku. Změní se tato situace, když se farmář stane za ztrátu své půdy odpovědným?

Jiná záležitost spojená s erozí jsou náklady na odstraňování škod zvýšeným povrchovým odtokem a sedimenty. Ty jsou příčinou zvýšeného zájmu o erozi půdy. Kolik je společnost ochotna věnovat na ochranu půdy a vody před znečištěním?