Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Věřím jen mikrobiologům

 |  4. 1. 2021
 |  Vesmír 100, 64, 2021/1

K recenzi knihy Lékařská mikrobiologie jsem zpočátku nepřistupoval s velkým nadšením. Přičítám to osobní zkušenosti s mikrobiologií, která pro mne byla z hlediska přípravy na zkoušku nejobtížnějším předmětem. Ne, že by mikrobiologie nebyla zajímavý obor, vždyť mi už od stření školy byla sympatická především virologie. Ze studií si však živě vybavuji, že učebnice mikrobiologie s minimem obrázků a ilustrací pro mě představovala telefonní seznam různých názvů a typů antigenů, který jsem se musel naučit zpaměti. Při studiu jsem raději dával předost pochopení principů než těžkopádnému biflování faktů. Taková zkoušková otázka, zaměřená na léky proti mykotickým onemocněním (antimykotika), ve mně budí hrůzu ještě dnes. Každopádně jsem výzvu k recenzi přijal z více důvodů. Chtěl jsem vědět, jak se mikrobiologie za posledních dvacet let změnila, a zdali kniha představuje studijní materiál, který bych jako student lékařství ocenil. Rovněž mne zajímalo, jak učebnice bude vypadat, neboť jejími autory jsou studenti medicíny, dnes již absolventi a lékaři.

Ve výsledku jsem kromě faktu, že se jedná o hezkou učebnici, zjistil, že současní studenti to mají mnohem složitější. Důvody uvedu níže.

Mikrobiologie a infekční nemoci představují jedny ze základních pilířů lékařství. Podobně jako ostatní oblasti medicíny, prochází i tento obor neustálým vývojem. Věda objevuje dosud neznámé druhy patogenních mikrobů způsobujících lidská onemocnění. U mnoha nemocí nejasného původu navíc mikrobiologie postupem času odhalila, že jejich příčinou je infekce nějakým mikrobem, případně že je spustila předchozí infekce. Některé nové způsoby léčby, např. léčba biologická, jsou spojeny s vyšší náchylností k infekčním onemocněním mikroby, které za normálních okolností u zdravého člověka závažné onemocnění nevyvolávají. Proto je zapotřebí, aby současný lékař na tyto možné komplikace myslel. O to víc v době, v níž se znovu vracejí infekční onemocnění, která se dříve díky očkování dařilo držet v kategorii méně častých až vzácných. Z toho všeho plyne, že oproti dřívější době současnému studentovi medicíny množství informací z mikrobiologie spíše přibylo.

Samotné repetitorium je hezky připravené. Ke každému mikrobu jsou přidány pouze absolutně nezbytné informace. Kniha začíná obecnou mikrobiologií, popisující základní vlastnosti bakterií, virů, či parazitů a mechanizmy, jakými způsobují onemocnění, jak se množí, či jaké produkují toxiny. Již z úvodních kapitol je zřejmé, jakou významnou úlohu hraje rozvoj molekulárně biologických metod v charakterizaci mikrobů a pochopení jejich schopnosti infikovat lidské buňky a vyvolávat onemocnění. Stejně tak je zřejmé, jak významně molekulární biologie zasáhla do diagnostiky infekčních onemocnění, čehož jsme neustálými svědky s tím, jak jsme každý den informováni o počtu nových případů pozitivních testů na koronavirus.

Za velkou přednost knihy považuji její grafickou stránku. Doprovodných obrázků a schémat je velké množství, což umožňuje mikrobiologickou tematiku lépe pochopit. To jsem ocenil především v kapitole popisující jednotlivé diagnostické metody, kde je ze schémat ihned jasný princip jednotlivých metod. Ve starších učebnicích bývaly metody popsány jen textem, což bez osobní zkušenosti s danou metodou vyžadovalo velkou míru představivosti. Často se však diagnostická technika z textu pochopit vůbec nedala a zůstala tak jen abstraktní představa.  

Co dělá tuto knihu výjimečnou, je její autorský tým. Napsali ji studenti lékařství ve spolupráci se svými učiteli. Rukopis vychází z kvalitně a přehledně vypracovaných zápisků z přednášek, jež byly mezi studenty velmi oblíbené. Podobnou zkušenost mám i ze svých studijních let. Můj spolužák a kamarád Daniel Fleissig si vždy vedl pečlivé zápisky z přednášek, či si to nejpodstatnější vypisoval z učebnic. V jeho případě šlo o mimořádně metodický a systematický přístup. Vše navíc doplňoval krásnými barevnými schématy. Všichni jeho spolužáci si i nyní, dvacet let po absolutoriu, moc dobře vybavují jeho legendární penál ve tvaru a barvách melounu, který měl v posluchárně či ve studovně na stole a který byl plný barevných fixů a tužek, jimiž svůj „majstrštyk“ vytvářel. Vrchol jeho díla představovaly poznámky k přednáškám z patologie, jež se ve velkém kopírovaly na barevných kopírkách a šířily napříč ročníky. I mně jeho poznámky pomohly úspěšně projít zkouškou z patologie. Bohužel v té době nikoho nenapadlo jeho poznámky oficiálně vydat.

Podobný osud má i toto repetitorium, vzešlé z výpisků z přednášek. Tentokrát však studenti dílo dovedli k dokonalosti. Spojili se s učiteli mikrobiologie a vytvořili učebnici, jež účinně kombinuje požadavky učitelů s požadavky studentů a která by tudíž měla vyhovovat všem.

Účast studentů na přípravě studijních materiálů také vypovídá o současném přístupu k výuce lékařství. Klasický frontální přístup, kdy učitel vede výuku a studenti pouze poslouchají, postupně mizí. Navíc záznamy didakticky vysoce kvalitních přednášek lze dnes velmi snadno sehnat na internetu. Výuka spíše směřuje k aktivnímu učení metod, jak řešit příklady a klinické problémy (tzv. problem-based learning), v němž mají studenti mnohem aktivnější úlohu a učitel vystupuje jako usměrňující prvek, jakýsi moderátor, diskuse. Větší zapojení studentů je velmi přínosné, neboť představuje nejlepší metodu učení a také poskytuje zpětnou vazbu, jež pedagogovi pomáhá uvědomit si, co jeho studenti vnímají jako obtížné. Učiteli umožňuje upravit studijní materiály a výuku potřebám studenta, neboť už je to zpravidla nějaký pátek, kdy sám učitel byl v roli studenta. Také se upouští od znalostí detailů, které pro vykonávání lékařské praxe nejsou potřebné nebo je lze nastudovat v rámci specializace. I tento fakt hodnocená učebnice zohledňuje.

Při čtení repetitoria jsem si také uvědomil narůstající význam mikrobiologie v současném globalizovaném světě. Je jednoduché se během několika hodin ocitnout na druhé straně planety, kde jsou naprosto odlišná infekční nemocnění a jiní patogenní mikrobi, a přivézt si exotické nemoci domů. Vzpomínám si, jak mi během vlastních studií připadalo nedůležité zabývat se onemocněními, jako je malárie, horečka dengue, žlutá zimnice či Ebola. Představovala exotické choroby, o kterých bylo velmi vzrušující si číst, ale byla malá pravděpodobnost, že se s nimi člověk v lékařské praxi setká. V té době jsem o nich osobně slyšel pouze od spolužáků a kamarádů, kteří měli dobrodružnou a cestovatelskou duši a během studií vyráželi na výlety do Asie, či Afriky a museli být proti nim očkováni. Avšak díky rozvoji cestování a migraci význam řady původně exotických onemocnění narostl. Současného lékaře nemusí tolik překvapovat, že do ordinace přijde pacient, který prodělal malárii, či dítě, jež onemocnělo záškrtem nebo černým kašlem.

Podobně aktuální je například tuberkulóza, která celosvětově stále představuje významný zdravotní problém, především její formy vyvolané mykobakteriemi odolnými proti lékům. Od svých kolegů, kteří se věnují intenzivní medicíně, často slýchám o případech závažných forem těchto infekčních onemocnění. Mohu mluvit i za sebe, neboť sám jsem si přivezl – pravděpodobně z konference – nepříjemnou exotickou grampozitivní bakterii. Zaplaťpánbůh za moderní mikrobiologii. V důsledku pokroku v medicíně mnoho oborů zavedlo nové způsoby biologické léčby, které cíleně ovlivňují určité složky imunitního systému. Tento postup zásadně pozměnil léčbu řady onemocnění a význam biologické léčby bude stále narůstat. Je však spojen i s malým, ale existujícím rizikem závažných infekcí patogeny, které u zdravého člověka infekci nezpůsobují. Proto moderní a budoucí lékař musí mít znalosti v oblasti mikrobiologie tzv. oportunních infekcí, které jsou nebezpečné u pacientů s vrozenou, získanou, či léky navozenou poruchou imunitního systému (imunodeficitem).

Viry, bakterie a další patogenní mikroby tu vždycky byly, jsou a budou. Mikrobiologie proto bude mít v lékařství vždy zásadní roli. I budoucí lékaři budou netrpělivě čekat na výsledky mikrobiologického vyšetření, aby mohli nasadit vhodnou antimikrobiální léčbu, či – pokud budou v nesnázích –, výběr správné léčby konzultovat se zkušeným klinickým mikrobiologem.

Neutuchající význam lékařské mikrobiologie podtrhuje i to, že stále narůstá počet bakterií, které jsou stále odolnější k antibiotikům, a bude zapotřebí tento problém řešit. Význam znalosti mikrobiologie pro lékaře a studenty medicíny nejlépe vystihuje současné dění kolem pandemie covid-19. Mimochodem i tento vir je v repetitoriu zastoupen a svědčí o aktuálnosti učebnice.

Recenze této učebnice odstranila mé obavy z mikrobiologie. Spíše bylo pro mě příjemné si připomenout tento lékařský obor a respekt, jaký mikrobiologové mají mezi lékaři, neboť podobně jako patologové jsou to velmi často oni, kdo rozhoduje o pacientově životě. V období současné pandemie, kdy jsou sdělovací prostředky zavaleny názory všelijakých pseudoodborníků a v přímém přenosu lze na několika televizních stanicích současně pozorovat Dunningův-Krugerův efekt v akci (čím méně toho člověk o dané problematice ví, tím má větší tendence své schopnosti a znalosti přeceňovat a nadhodnocovat ve srovnání s ostatními), jsem si uvědomil, že jediné názory, jimž naslouchám a věřím, jsou názory zkušených mikrobiologů. Ale stejně... tu otázku z antimykotik bych si nechtěl vytáhnout ani dnes.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mikrobiologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Přemysl Jiruška

Prof. MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D., (*1976) je přednostou Ústavu fyziologie 2. LF UK. Ve svém výzkumu se zaměřuje na pochopení mechanismů vzniku epileptických záchvatů a epilepsie a na vývoj nových diagnostických a léčebných postupů epilepsie a neurologických onemocnění.
Jiruška Přemysl

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné