Cesta tau od neuronu k neuronu

V tom, jaké mechanismy stojí za postupným rozvojem Alzheimerovy choroby a podobných neurodegenerativních onemocnění, není dodnes úplně jasno. Při posmrtných histologických analýzách mozkových řezů budí u postižených jedinců pozornost zejména místa s mimobuněčným nahromaděním proteinu amyloidu beta (tzv. amyloidní plaky), uvnitř neuronů se pak pro změnu vytvářejí vlákna z proteinu tau a rozpadají se mikrotubuly. Mezi neurology se vyhranily dva názorové tábory: jedni vyzdvihují roli amyloidu beta, druzí věří v důležitost proteinu tau. S ohledem na zapálenost propagátorů obou teorií byla situace žertem přirovnána k náboženské válce taoistů (resp. tauistů, zastánců tau) a baptistů (vyznavačů beta amyloidního proteinu – BAP). Tento zásadní spor není dosud uspokojivě rozřešen, přesto lze ve výzkumu Alzheimerovy choroby zaznamenat jistý pokrok.

Zcela nedávno se např. ukázalo, jak se tau může šířit mezi neurony. Byl identifikován konkrétní povrchový receptor LRP1, který tento protein pomáhá dostat do nitra buňky. LRP1 je jeden z receptorů normálně zachycujících dobře známý „zlý cholesterol“, tedy lipoproteinové částice o nízké hustotě (LDL). Receptor s navázanou částicí LDL (nebo proteinem tau) je pohlcen do váčku uvnitř buňky. Není přesně známo, jak se tau z váčku uvolní, pokud se ale tímto způsobem dostane do buňky forma proteinu náchylná k vytváření vláknitých polymerů, je na problémy zaděláno. Když se u myšek v konkrétních místech mozku uměle spustila zvýšená výroba proteinu tau, rozšířil se tau záhy i do dalších částí mozku. K tomuto šíření však nedošlo, pokud myši postrádaly receptor LRP1.

Snad bychom v budoucnu mohli bránit šíření škodlivých forem proteinu tau napříč mozkem tak, že bychom cíleně blokovali receptor LRP1. Tady se však možná schyluje k novému náboženskému střetnutí, protože onen neblahý receptor nově zatracovaný taoisty byl v nedávné minulosti veleben baptisty jako prvek napomáhající rozkladu amyloidních plaků. Jestli se receptor „zlého cholesterolu“ nakonec ukáže jako spíš hodný, nebo spíš zlý, na to si budeme muset ještě chvíli počkat.

Rauch J. N. et al.: Nature, 2020, DOI: 10.1038/s41586-020-2156-5

Liu C. C. et al.: J. Neurosci., 2017, DOI: 10.1523/JNEUROSCI.3442-16.2017