Nanovlákna pro aplikaci protinádorových léčiv

V souvislosti s rozvojem bezjehlového elektrospinningu, technologie výroby polymerních nanovláken umožňující produkci v dostatečném množství, se nanovlákna uplatňují v čím dál více odvětvích. Vedle průmyslu, kde mají značný potenciál jako filtrační materiály, se stále častěji objevují také v medicinálních aplikacích.

Morfologie nanovláken je téměř ideální pro využití jako krytů ran – velký celkový objem pórů umožňuje snadný transport plynů a kapalin, malá velikost pórů z nich vytváří účinnou bariéru před bakteriemi a viry. Nanovlákna mají značný potenciál také jako tzv. skafoldy, materiály pro kultivace buněčných struktur a k tvorbě nových tkání. Nanovlákenná struktura připomíná extracelulární matrix a podobně se také chová. Jako kultivační médium stimuluje buňky k růstu, k proliferaci a umožňuje vytvářet uspořádané buněčné struktury.

Nosiče léčiv

Nanovlákna mají také řadu vlastností, díky kterým jsou vhodná jako nosiče léčiv. Během jejich výroby pomocí elektrospinningu vzniká vrstva vláken, v podstatě porézní netkaná textilie, se kterou se jednoduše manipuluje a která se dá snadno chirurgicky aplikovat do různých částí organismu. Průměrem vláken a jejich porozitou se dá ovlivnit rychlost uvolňování léčiv, nastavení parametrů elektrospinningu má vliv na distribuci léčiva v samotných vláknech a následně na mechanismus jeho uvolňování. Takzvaný bezjehlový elektrospinning umožnuje výrobu nanovlákenných textilií v dostatečném množství, navíc z různých přírodních i syntetických polymerů. Volba polymeru má zásadní vliv na způsob inkorporace léčiva a následně na rychlost jeho uvolňování. Některé polymery, například želatina, se velmi rychle rozpouštějí a uvolní dopravovanou látku během několika sekund. Jiné, např. polylaktid, umožňují uvolňovat léčivo v řádu týdnů nebo měsíců.