Lahvenka velká, nečekaný obyvatel Prášilského jezera

Mimořádné terénní průzkumy občas přinesou nečekané výsledky. To je i případ nedávného potápěčského výzkumu Prášilského jezera.

Prášilské jezero je jedno z pěti ledovcových jezer, která se na našem území nacházejí pouze na Šumavě. S ohledem na polohu ve srážkově bohaté horské oblasti a citlivé podloží všech pět šumavských jezer silně zasáhly kyselé srážky, které v druhé polovině 20. století do malých povodí deponovaly emise oxidů síry a dusíku. Ty se sem přenášely atmosférou z celé Evropy, zažívající v té době rozmach průmyslu a zejména tepelných elektráren. V povodí šumavských jezer došlo k dramatickému okyselení povrchových vod. Kvůli tomu jejich pH dosahovalo hodnot menších než 4,5 a z půd se také vymývaly ionty hliníku, toxické pro vodní rostliny a živočichy [4].

Silné okyselení jezerních vod a extrémní koncentrace toxického hliníku způsobily vymizení většiny vyšších organismů a významné ochuzení biologické rozmanitosti šumavských jezer již v sedmdesátých letech minulého století. V té době tvořila jezera součást vojensky střeženého pohraničí komunistického Československa a pro hydrobiology byla jen obtížně dostupná, přesto se změny podařilo zachytit.

Po zpřístupnění Šumavy a vyhlášení národního parku v roce 1991 zahájilo několik vědeckých týmů pravidelný výzkum šumavských jezer. Jejich chemismus v té době již vykazoval známky přirozeného zotavování, a to především díky postupnému odsíření elektráren v celé Evropě a razantní proměně ekonomik postkomunistických zemí. Světově unikátní výzkum v bezzásahových zónách národního parku mimo jiné ukázal, jak nesmírně pomalá je přirozená obnova vodních ekosystémů narušených člověkem.

Zotavování jezer

Teprve s mnohaletým zpožděním se začínaly objevovat některé organismy indikující biologické zotavování šumavských jezer [5]. Týmy z Biologického centra AV ČR, Jihočeské univerzity a dalších vědeckých institucí v planktonních sítích znovu nacházejí například drobné planktonní korýše – nejprve se do jezer vrací břichatka jezerní (Ceriodaphnia quadrangula), do některých už i hrotnatka průsvitná (Daphnia longispina) a další druhy. Ve všech jezerech už se znovu zabydlely i larvy citlivějších druhů vodního hmyzu a v posledních letech se do obou Javorských jezer vrátily také ryby.