Až vymřou koráli

Korálové útesy jsou mimořádným ekosystémem. Závisí na nich život 80 % mořských druhů a více než poloviny lidstva. S globální změnou klimatu však jejich bohatství rychle klesá. Pokud se naplní nejčernější předpovědi, za pouhých třicet let by mohly korálové útesy zcela zkolabovat. Nikdo si neumí představit, co se pak stane.

V posledních desetiletích korálové útesy čelí bezprecedentním hrozbám. Nadměrný rybolov používající často nešetrné techniky, intenzivní živočišné zemědělství, vypouštění odpadu, turismus a nejen s ním spjatá pobřežní výstavba – to vše jsou faktory přispívající k ničení korálových útesů. Nejničivější dopad má ale bezesporu měnící se klima vyznačující se stále častějšími extrémními výkyvy počasí. Hurikány, tropické bouře i změny ve směru a síle větru v letních obdobích s sebou často přinášejí masy teplé vody, která se drží v pobřežních oblastech i týdny a měsíce a rozsévají zkázu v podobě vybělených a pomalu umírajících korálů. Proč?

Původ korálů

Historicky byli koráli považováni jak za neživé kameny, tak i rostliny a živočichy. Jak už to bývá, pravda leží někde uprostřed. Korálnatci patří do skupiny žahavců, stejně jako medúzy nebo sasanky. Z tohoto pohledu jsou to nesporně živočichové. Ovšem šestičetní koráli, kteří jsou základem všech korálových útesů, vylučují vápenatou schránku, kterou používají jako lešení pro svoji kolonii. Ta jim často dává podobu kamene, proto se pro ně v angličtině vžilo pojmenování „kamenní koráli“ (stony corals).

Přisedlá forma života je pro shánění potravy dost limitující, a tak koráli – přestože umějí lovit kořist pomocí svých žahavých chapadel – během evolučního vývoje do svých tkání přibrali mikroskopické řasy z čeledi Symbiodiniaceae, fungující jako jejich vnitřní elektrárna. Výměnou za bezpečné útočiště tito nitrobuněční nájemníci fotosyntetizují a korálu dodávají cukry, zatímco jako vedlejší produkt vypouštějí kyslík. Většina útesotvorných korálů je na příjmu energie ze svých symbiontů životně závislá. Pokud o ně přijdou, začnou brzy hladovět a umírají. Se ztrátou řasy korál ztrácí i velkou část svého zbarvení, jeho tkáň se stává průhlednou a začne skrz ni prosvítat bílý skeleton. Proto mluvíme o tzv. bělení korálů (z angl. coral bleaching).