Války a přátelství mezi květy

Většina z nás považuje podvědomě květy, květenství či rozkvetlé louky za ztělesnění krásy, pohody a přírodní dokonalosti. Svět květů však zdaleka není tak idylický, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vztahy na všech úrovních organizace od těch v jednotlivých květenstvích přes vztahy v rámci jedince až po vztahy vnitrodruhové a mezidruhové tak často připomínají spíše neúprosný boj.

Již na úrovni květenství a jedince nás překvapí řada jevů, které neodpovídají jednoduché představě, že květy vykvetou, jsou opyleny a následně se vyvinou plody. Vědce již od nepaměti zaráží, že velká část rostlin s hermafroditními květy produkuje mnohem více květů, než kolik nakonec vytvoří plodů. U mnoha druhů se tak běžně uplatní méně než deset procent květů. Navíc u některých druhů je představa, že by všechny květy produkovaly plody, spíše úsměvná.

Například z takového květenství mangovníku, které nese několik stovek drobných oboupohlavných květů (mimoto mají v květenstvích i květy čistě samčí), by mohlo vzniknout plodenství vážící více než 100 kg. Mnoho takto těžkých plodenství, která by se na stromě vyvinula, by zcela jistě byla daleko za jeho mechanickými možnostmi. I proto je mnohem rozumnější, že v květenství mangovníku dozrává často jen jeden či několik málo plodů. Podobná situace je třeba i u druhu Berlinia bracteosa, dominantního stromu z čeledi bobovitých rostoucího v tropických pralesích Guinejského zálivu (obr. 1).

Pokud připustíme, že toto chování, kdy rostliny produkují nadbytečné květy, má nějaký racionální základ, nabízí se řada vysvětlení:

1. Část květů je na rostlině proto, aby zvyšovala atraktivitu rostliny pro opylovače. Tento scénář je možný, avšak téměř všechny studie zabývající se vztahem počtu květů a frekvencí návštěv na květ ukazují, že zvyšování počtu květů vede ke zvyšování frekvence jen do určité míry. Pokud je květů již mnoho, opylovači nestíhají a frekvence se snižuje.

2. Část květů sice nevytvoří plody, ale slouží funkčně jako květy samčí a svou genetickou výbavu předává do další generace prostřednictvím pylu. Z evolučního pohledu mohou mít jedinci produkující nadbytečné květy výhodu, pokud zvýšení samčího fitness (tj. zvýšení úspěšnosti předání genetické výbavy do další generace prostřednictvím pylu) převáží ztráty samičího fitness v důsledku snížené možnosti investic zdrojů do plodů. Pokud by ovšem byl toto jediný mechanismus vysvětlující nadprodukci květů, byly by samičí orgány u většiny květů zbytečné. Evoluce by pak měla běžně upřednostňovat rostliny tvořící jak oboupohlavné, tak samčí květy. To však v přírodě nepozorujeme a většina rostlin vytváří květy oboupohlavné.