Aktuální číslo:

2020/3

Téma měsíce:

Bod zlomu

Leptin

Jak rozumět sytosti a hladu
 |  3. 2. 2020
 |  Vesmír 99, 78, 2020/2

Třetího listopadu byly v kalifornském Mountain View slavnostně předávány tzv. Breakthrough prizes pro rok 2020 („ceny za průlom“, občas přezdívané „vědecké Oscary“). Jednu z trofejí v kategorii věd o živé přírodě (life sciences) spolu s prémií 3 000 000 dolarů převzal i Jeffrey M. Friedman z Rockefellerovy univerzity a Lékařského ústavu Howarda Hughese (Howard Hughes Medical Institute). Čím si tuto poctu zasloužil? Stál v devadesátých letech u objevu leptinu, klíčového hormonu ve zbrusu nové signalizační kaskádě regulující pocit sytosti. Díky němu a jeho následovníkům víme, že za obezitou stojí z velké části spíš nešťastné geny než slabá vůle.

Dnes známe sekvenci celého genomu člověka i laboratorních hlodavců, a chceme‑li zkoumat, k čemu je nějaký gen dobrý, můžeme „vyrobit“ myš, u které je onen konkrétní gen cílenou mutací vyřazen z činnosti (tzv. knock-out). Leptin však byl objeven v dobách, kdy takové znalosti a techniky byly ještě hudbou budoucnosti. Jeho příběh se vlastně začal psát už dávno před Friedmanem, v roce 1949. Tehdy se ve zvěřinci Jacksonovy laboratoře ve státě Maine po mnohačetném příbuzenském křížení náhodou narodila mutovaná myš vynikající svou žravostí a enormním nárůstem tělesné hmotnosti. Následné genetické analýzy odhalily, že tyto vlastnosti způsobila mutace v jednom blíže neurčeném místě 6. myšího chromozomu. Toto místo bylo označeno za gen ob (jako obesity; homozygotní mutantní myši proto nesou označení ob/ob). Náhodná mutace tehdy výzkumníkům poskytla obdobu moderních cíleně „knockoutovaných“ zvířat.

V šedesátých letech identifikoval Douglas Coleman další myš vyznačující se svou nenasytností, otylostí a rozvojem cukrovky. Za tímto chováním stála mutace v jiném genu (tentokrát na 4. myším chromozomu), jenž byl pojmenován db (od diabetes). Dnes víme, že gen ob kóduje hormon leptin, který v mozku navozuje pocit sytosti (takže mutované myši ob/ob, které leptin postrádají, bez ustání žerou). Podle db genu pak vzniká leptinový receptor, takže myši db/db mají v krvi vysoké hladiny leptinu, nedokážou na něj však reagovat kvůli nefunkčnímu receptoru, a proto se přejídají rovněž (viz také Vesmír 76, 133, 1997/3).

Nyní vidíte 19 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie

O autorovi

Petr Zouhar

RNDr. Petr Zouhar, Ph.D., (*1985) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Postdoktorskou stáž strávil na Stockholmské univerzitě a v současnosti se ve Fyziologickém ústavu AV ČR zabývá zejména metabolismem tukové tkáně a s tím spojenou problematikou obezity a diabetu.
Zouhar Petr

Doporučujeme

(Korona)virus je virus, je virus, je virus...

(Korona)virus je virus, je virus, je virus...

Libor Grubhoffer  |  31. 3. 2020
Vypůjčil jsem si odpověď francouzského mikrobiologa André Lwoffa na otázku, co je to virus. André Lwoff (1902-1994), Nositel Nobelovy ceny za...
Dívčí tajemství a globální pandemie

Dívčí tajemství a globální pandemie

David Storch  |  29. 3. 2020
Všichni to známe. Dívky mají vážná tajemství, které nikdy nikomu neprozradí. Tedy snad jen své nejlepší kamarádce, to je ale v pořádku, poněvadž...
Život není jako dřív. A dlouho nebude

Život není jako dřív. A dlouho nebude

Pavel Plevka  |  27. 3. 2020
Kontrolované provedení populace infekcí SARS-CoV-2 tak, aby nebyl zahlcen náš zdravotní systém, bude trvat několik let, během kterých bude třeba...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné