Aktuální číslo:

2020/2

Téma měsíce:

Houby

Leptin

Jak rozumět sytosti a hladu
 |  3. 2. 2020
 |  Vesmír 99, 78, 2020/2

Třetího listopadu byly v kalifornském Mountain View slavnostně předávány tzv. Breakthrough prizes pro rok 2020 („ceny za průlom“, občas přezdívané „vědecké Oscary“). Jednu z trofejí v kategorii věd o živé přírodě (life sciences) spolu s prémií 3 000 000 dolarů převzal i Jeffrey M. Friedman z Rockefellerovy univerzity a Lékařského ústavu Howarda Hughese (Howard Hughes Medical Institute). Čím si tuto poctu zasloužil? Stál v devadesátých letech u objevu leptinu, klíčového hormonu ve zbrusu nové signalizační kaskádě regulující pocit sytosti. Díky němu a jeho následovníkům víme, že za obezitou stojí z velké části spíš nešťastné geny než slabá vůle.

Dnes známe sekvenci celého genomu člověka i laboratorních hlodavců, a chceme‑li zkoumat, k čemu je nějaký gen dobrý, můžeme „vyrobit“ myš, u které je onen konkrétní gen cílenou mutací vyřazen z činnosti (tzv. knock-out). Leptin však byl objeven v dobách, kdy takové znalosti a techniky byly ještě hudbou budoucnosti. Jeho příběh se vlastně začal psát už dávno před Friedmanem, v roce 1949. Tehdy se ve zvěřinci Jacksonovy laboratoře ve státě Maine po mnohačetném příbuzenském křížení náhodou narodila mutovaná myš vynikající svou žravostí a enormním nárůstem tělesné hmotnosti. Následné genetické analýzy odhalily, že tyto vlastnosti způsobila mutace v jednom blíže neurčeném místě 6. myšího chromozomu. Toto místo bylo označeno za gen ob (jako obesity; homozygotní mutantní myši proto nesou označení ob/ob). Náhodná mutace tehdy výzkumníkům poskytla obdobu moderních cíleně „knockoutovaných“ zvířat.

V šedesátých letech identifikoval Douglas Coleman další myš vyznačující se svou nenasytností, otylostí a rozvojem cukrovky. Za tímto chováním stála mutace v jiném genu (tentokrát na 4. myším chromozomu), jenž byl pojmenován db (od diabetes). Dnes víme, že gen ob kóduje hormon leptin, který v mozku navozuje pocit sytosti (takže mutované myši ob/ob, které leptin postrádají, bez ustání žerou). Podle db genu pak vzniká leptinový receptor, takže myši db/db mají v krvi vysoké hladiny leptinu, nedokážou na něj však reagovat kvůli nefunkčnímu receptoru, a proto se přejídají rovněž (viz také Vesmír 76, 133, 1997/3).

Nyní vidíte 19 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie

O autorovi

Petr Zouhar

RNDr. Petr Zouhar, Ph.D., (*1985) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Postdoktorskou stáž strávil na Stockholmské univerzitě a v současnosti se ve Fyziologickém ústavu AV ČR zabývá zejména metabolismem tukové tkáně a s tím spojenou problematikou obezity a diabetu.
Zouhar Petr

Doporučujeme

Cesty pod povrch a za horizont

Cesty pod povrch a za horizont

Ondřej Vrtiška  |  3. 2. 2020
Nebývá zvykem, aby časopis publikoval rozhovor se svým šéfredaktorem. Ivan M. Havel jím ve Vesmíru byl od roku 1990, ale koncem loňského roku tuto...
Pozoruhodné metabolity lesních hub

Pozoruhodné metabolity lesních hub

Martin Hrubý  |  3. 2. 2020
Když se za příhodného počasí projdete lesem, nemůžete přehlédnout svébytnou krásu hub různých velikostí, tvarů, barev a vůní. Kromě estetických a...
Od tolaru k dolaru

Od tolaru k dolaru

Petr Vorel  |  3. 2. 2020
Prapředek všech dolarů se zrodil před 500 lety v Čechách, v nové mincovně zřízené v dnešním Jáchymově. Tolar patří mezi důležitá dědictví, které...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné