Kulturní, a přesto cenné

Rekonstrukce minulosti pomáhá chránit současná společenstva rostlin a živočichů. Lidskou činností jsou nejvíce zasažena plošně omezená stanoviště, jejichž výskyt je podmíněn jedinečnými podmínkami prostředí. Často hostí velmi vzácné druhy, mnohdy s izolovaným výskytem v dané oblasti. U některých z nich hovoříme dokonce o tzv. reliktním výskytu a reliktních stanovištích. Patří mezi ně i travertinová slatiniště v Západních Karpatech. Jejich výzkum ale přinesl překvapení.

Relikty v geografickém slova smyslu jsou druhy, které byly na daném území hojné v různě vzdálené minulosti, typicky ale minimálně před několika tisíci lety, např. v poslední době ledové. Do dnešních dnů přetrvaly jen na izolovaných a často malých lokalitách, které vykazují unikátní kombinaci podmínek připomínající stav hojný v minulosti.

Travertinová slatiniště v Západních Karpatech jsou velmi vzácným typem silně bazických slatinišť, která patří v Evropě k nejohroženějším. Jde o otevřené mokřady sycené extrémně minerálně bohatými prameny, tj. s vysokým obsahem vápenatých a hořečnatých iontů a solí, vyvěrajícími podél hlubokých zlomů geologického podloží. Nasycenost vody minerály může být natolik vysoká, že se uhličitany a sírany na povrchu velmi rychle srážejí a usazují do pevné, až kamenité vrstvy. Odborně hovoříme o srážení pramenných vápenců v podobě málo pevných pěnovců nebo kompaktních travertinů.

V místě vývěru může být usazování tak rychlé, že se zde nedokáže uchytit žádná vegetace (obr. 1). Na lokality s takovými vývěry jsou vázána v rámci Evropy unikátní společenstva rostlin, měkkýšů, ale i dalších bezobratlých. Nejcennější je výskyt druhů, které považujeme za relikty z poslední doby ledové. Fosilní doklady z doby před 15 tisíci lety a starší nám ukazují, že jejich dnešní rozšíření je pozůstatek hojného výskytu v minulosti.

Jedinečné podmínky

Proč se reliktní druhy udržely právě na silně vápnitých mokřadech? Klíčová je jedinečná kombinace přírodních podmínek, jež připomínají stav v době ledové. Jde o silně bazické prostředí, které v době ledové panovalo plošně, a to díky rychlé erozi hornin a zároveň malému vymývání uvolněných minerálů. Důležitou okolností jsou i samotné vývěry hlubinných pramenů, které mají teplotu blízkou průměrné roční teplotě vzduchu. Zamezují tím teplotním výkyvům především během letních měsíců. Udržují tak povrch mokřadů chladnější než okolní krajinu a podporují výskyt chladnomilných druhů z doby ledové.