Smutek nemotorných myší

Neurodegenerativní onemocnění pohybu představují širokou skupinu onemocnění, zahrnující mimo jiné Parkinsonovu chorobu, amyotrofickou laterální sklerózu nebo spinocerebrální ataxie. Ačkoliv postihují především koordinaci pohybů a činnost svalů, často se s nimi pojí i různé duševní potíže, zejména deprese nebo apatie. Čím dál více se přitom ukazuje, že tyto duševní potíže mají na primární onemocnění výrazný dopad. Hledání jejich příčin je ale často překvapivě komplikované.

V léčbě neurodegenerativních pohybových onemocnění hraje zásadní roli častý pohyb a cvičení. Pohyb brání ochabování svalů a stimuluje mozek k vytváření nových nervových spojů, umožňujících zdravým mozkovým okruhům částečně kompenzovat poškození jiných oblastí mozku. Pohyb také stimuluje produkci tzv. neurotrofních faktorů v mozku, jakýchsi „mozkových hnojiv“, která podporují tvorbu neuronálních výběžků, chrání neurony před poškozením, a mohou tak zpomalovat některé neurodegenerativní procesy. Depresivní nebo apatické stavy ale chuť k jakýmkoliv činnostem zcela eliminují a vrhají pacienty do nebezpečné pasivity. Psychická nepohoda navíc přispívá k zaplavování mozku stresovým hormonem kortizolem, který neuroplasticitu dále tlumí. Není proto divu, že duševní potíže často výrazně zhoršují primární pohybové problémy a akcelerují postup neurodegenerativních procesů. Ve výzkumu i léčbě neurodegenerativních onemocnění se jim proto přisuzuje čím dál větší role.

Odkud se duševní poruchy berou?

Vyhlídka nevyléčitelného onemocnění s postupnou ztrátou pohyblivosti samozřejmě představuje obrovský stresor a duševní potíže se u těchto nemocí zkrátka dají očekávat. U většiny neurodegenerativních chorob se ale předpokládá i příspěvek organického poškození primárním onemocněním. Například Parkinsonova choroba je spojena s nedostatkem neuropřenašeče dopaminu, který hraje veledůležitou roli v náladě a motivaci. Amyotrofická laterální skleróza je zase často spojená s širším narušením mozkové kůry včetně frontálních oblastí, které se uplatňují v emoční regulaci i poznávacích schopnostech. Rozlišení organického a psychogenního vlivu je ale často obtížné a dvojnásob to platí pro spinocerebrální ataxie, jejichž výzkumem se zabýváme.