Aktuální číslo:

2021/1

Téma měsíce:

Roboti

Vztah člověka k přírodě

 |  6. 1. 2020
 |  Vesmír 99, 60, 2020/1

Encyklika Laudato si´, vydaná v roce 2015, posílila zájem o environmentální problematiku. Ačkoli byl vztah k přírodě výrazným teologickým tématem již mnohem dříve, papež František vyslal věřícím jasný signál: péče o přírodu je pevnou součástí křesťanské odpovědnosti za svět.

Jedním z knižních plodů, které encyklika inspirovala, je dílo Marka Váchy Tváří v tvář Zemi. V minulém roce se na knižních pultech objevila další studie, která se k Laudato si’ hlásí. Jejího autora s Váchou spojuje nejen náboženské východisko – pisatel vyučuje na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy –, ale také mezioborové vzdělání. Karel Sládek, stejně jako Vácha, studoval nejen teologii, ale také přírodní vědy. Zabývá se včelařstvím a chovu včel věnoval jednu ze svých dřívějších publikací.

Jeho studie vytváří oblouk, který se klene od oddílu označeného „alfa“ k části, jež nese název „ómega“. Začíná úvahami nad velkým třeskem a končí pohledem k nebi, přemítáním nad mimozemským životem a osidlováním cizích planet. Jen v málokteré knize z oblasti ekologické či environmentální etiky najdeme úvahy o exobiologii, právu na zanesení pozemského života do vesmíru nebo umělé inteligenci.

Široký záběr vytváří zároveň riziko. Příliš mnoho témat (antropický princip, evoluce, práva zvířat, antropocentrismus, biocentrismus atd.) nutně vede v určitých částech ke zkratkovitosti a popisnosti. Kniha nicméně chce být spíše úvodní četbou, nikoli obsáhlým kompendiem či gejzírem překvapivých myšlenek, a tento účel splňuje dobře. Literatura, z níž Sládek čerpal a kterou uvádí na konci knihy, může zájemce dovést na cestě ekologické spirituality a etiky dále.

Pro některé čtenáře bude kniha patrně příliš ladná a uhlazená. Sládkův pohled, který svým zacílením k bodu „ómega“ připomíná koncepci proslulého jezuity Teilharda de Chardin, je laskavý. Vyhýbá se, stejně Karel Sládek: Ekologická spiritualita a etika Stanislav Juhaňák – Triton, Praha 2019, 168 stran, ISBN 978-80-7553-696-9 Vztah člověka k přírodě text Jan Zámečník, ETF UK jako encyklika a Váchova kniha, „odvrácené straně“ přírody.

Co si však počít s tím, co bývá tradičně označováno jako přírodní zlo? Lze parazitismus a predaci považovat z teologického hlediska za dobré? A jak je tomu s přírodními jevy a tvory, kteří nás rozhodně nenaplňují estetickou libostí? Jistě, krása i ošklivost nás mohou fascinovat, jak dokládají knihy Umberta Eca Dějiny krásyDějiny ošklivosti – v druhé z nich mimochodem najdeme i fotku Sama, který zvítězil v soutěži o nejošklivějšího psa. Můžeme však neproblematicky usuzovat, že vše živé tíhne právě a jenom ke kráse a dobrotě?

Diskuse o tom, co je krásné a dobré, jsou spletité a o obou kategoriích není snadné hovořit. Souvisejí s problematikou vkusu, rozdílných perspektiv a z širšího hlediska i antropocentrismu. To, jak posuzujeme okolní svět, bývá „lidské, příliš lidské“, a proto se musíme tázat, zda autor nevtěsnává přírodu do svěrací kazajky předem utvořených představ. Zdá se, že blíže ke skutečné tváři přírody má Albert Schweitzer, který nemluví jen o kráse, ale také o „rozdvojené vůli k životu“, a při líčení svého pobytu v Lambaréné se nevyhýbá drastickým popisům mezidruhového zabíjení.

Jeden teolog přirovnal františkánské pojetí univerza k velké symfonii. Chceme-li hovořit v hudebních metaforách, měli bychom si však být vědomi, že tato symfonie má moderní, ba avantgardní ráz. Do její zvukové barevnosti pronikají disharmonie, ruchy a šumy. Sládek chce čtenáře uvést do sapienciální environmentální etiky a rozvíjet tak odkaz mudroslovných knih Starého zákona, ale navazuje spíše na to, co je v nich ladné, než na jejich zneklidňující tázání.

O jednom ze znepokojivých momentů velké symfonie univerza – o lidském hříchu – autor nicméně ví. V posledních letech byla tomuto tématu věnována pozornost právě v kontextu ekologické krize. I Sládek výslovně píše o tom, že „hřích je dáván do souvislosti s násilím proti komunitě života celé Země“ (s. 62) a že „posiluje hříšné struktury, které se projevují v pokřiveném vztahu k přírodě“ (s. 51). Přestože jeho pohled na včelařství, rybářství a myslivost je převážně kladný, uvědomuje si, že i v těchto oblastech hrozí pokušení, že člověk podlehne bezohledné ziskuchtivosti.

Autor na hřích pohlíží prizmatem naděje a nedovoluje nám propadnout naprosté skepsi. Jeho styl je uvážlivý a vyhýbá se drásavosti. Není však současnost tíživější? Neměla by být při pohledu na zabíjení environmentálních aktivistů v Jižní a Střední Americe a na lidskou bezohlednost, a někdy i záměrnou krutost, řeč o hříchu temnější? Je člověk „satan Země“, jak se táže jeden z hlavních představitelů teologie osvobození Leonardo Boff, který nedokáže mlčet tváří v tvář ničení amazonského pralesa i zabíjení nevinných lidí?

Nesdílím autorův optimistický názor, že zřejmě nedojde k „naplnění katastrofických scénářů“ (s. 79). Strach možná není nejlepší etická motivace. Může nás oslabit, paralyzovat, anebo vést k životnímu stylu, nad kterým bude vlát pomyslný prapor s heslem: „Když do pekla, tak na pořádné kobyle“. Jenže stejně paradoxní následky může mít i příklon k pozitivním scénářům, které nám říkají, že to „vždycky nějak dopadne“.

Zdá se, že spíše než pro optimismus, byť opatrný, se dnes otevírá prostor pro naději, která se vždy rodí v šeru. Jak řekl Martin Luther King ve svém posledním projevu: „Ale já vím, že jen když je temnota dost hluboká, jsou vidět hvězdy.“ Naděje upnutá k Bohu však z beder křesťanů nemůže setřást problém, jak jednat a motivovat blahodárné jednání v době, kdy mnoho aktivistů kvůli krajně neutěšenému stavu přírody pociťuje vyhoření a environmentální žal.

Pro tematiku hříchu, přírodního zla, antropologie i konkrétního lidského jednání, zkrátka pro oblast světa jako celku platí v každém případě totéž: teologie se musí vyrovnávat se skutečností v její mnohoznačnosti. Jen tehdy, když vezme v potaz všechny možnosti, existenciálně se setká s ambivalencí člověka i přírody a vyhne se předem připraveným schématům, může růst.

Sládek dává najevo otevřenost tím, že se dotýká pestré škály problémů. Občas – například tehdy, když za eticky logický důsledek názoru o nahodilosti vesmíru považuje fatalismus, utilitaristický hédonismus či rovnou myšlenky na sebevraždu – se však šablonovitosti neubrání.

Jako celek je kniha nicméně pobídkou k tomu, aby se z člověka stal laskavý správce mimolidského světa. Vzhledem k Sládkově lásce ke včelařství, která podle jeho slov „evokuje blízkost ráje“ (s. 81), se nabízí úvaha, zda by autorovi nebyl bližší jiný obraz – člověk jako včelař světa. Obě metafory vyjadřující vztah člověka k přírodě – správce i včelař – mohou narazit, a v případě správce i dlouhodobě narážejí, na řadu kritických námitek. Posláním knih a úvah nad nimi ovšem není pouze to, aby se otázky pokoušely zodpovídat. Mají je také vzbuzovat.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Jan Zámečník

 

Doporučujeme

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Eva Bobůrková  |  4. 1. 2021
Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se...
Autonomní zabijáci

Autonomní zabijáci

David Černý  |  4. 1. 2021
O životě a smrti na bitevním poli stále ještě rozhoduje člověk, i když samotné provedení smrtícího útoku se čím dál více svěřuje dronům a moderním...
Kriminalizace amatérské entomologie

Kriminalizace amatérské entomologie

Sběr a výzkum hmyzu má v České republice pevné kořeny a dlouholetou tradici. V současné době však zažívá těžké časy. Kromě odlivu zájmu mladých...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné