Smrt na silnici

V České republice bylo v roce 2010 zaznamenáno 3200 srážek s lesní zvěří, loni již přes 12 000. Stejný problém existuje i v jiných zemích. Například v USA je každoročně evidováno přes milion kolizí s kopytníky, ve Skandinávii srazí ročně vozidla až 10 000 losů evropských. Většina úmrtí živočichů na silnicích a železnicích se však do evidence zřejmě vůbec nedostane. Jak snížit počet uhynulých zvířat a jaká opatření můžeme využít?

V ČR se nejvíce srážek se zvěří odehraje za svítání a za soumraku, především v jarních a podzimních měsících. Projíždíme-li krajinou, vyplatí se snížit rychlost a sledovat také okolí komunikace. Z posledních výzkumů plyne, že dobrá viditelnost v bezprostředním okolí silnice může zvýšit šance, že řidiči zvěř zpozorují dříve. Závislost mezi srážkami se zvěří a změnami krajinné struktury (především složením pěstovaných plodin) dosud nebyla podrobněji prostudována. Proto můžeme pouze spekulovat o významu těchto faktorů pro výskyt a geografickou lokalizaci srážek se zvěří. Hlavním podezřelým je řepka, která poskytuje dostatek potravy a dobré útočiště především pro divoká prasata.

Snížit počet živočichů uhynulých na silnici lze několika způsoby. Můžeme vozovku například oplotit a živočichové se na ni vůbec nedostanou. To ovšem platí pouze tehdy, je-li plot funkční, celistvý a vybudovaný po obou stranách komunikace. Nežádoucím důsledkem takového postupu je v krajním případě fyzická separace jedinců téhož druhu, která může snížit genetickou rozmanitost populace a ohrozit její životaschopnost. Ploty se proto postupně začínají doplňovat o podchody a nadchody. Výzkum se nyní zaměřuje na metody vytipování vhodných míst, která budou živočichové skutečně vyhledávat a využívat k překonávání komunikací. Podchody se obvykle dimenzují tak, aby splňovaly nároky jednotlivých živočišných druhů, u nadchodů se omezuje hluk a rušivé světlo od vozidel.

Druhá skupina opatření přímo nezamezuje vstupu živočichů na silnice, ale upozorňuje na nebezpečí. Jde o různé typy barevných odrazných skel nasazených na směrové sloupky. Kopytníci by měli vnímat světlo odražené směrem od silnice jako varování. Z principu mohou odrazky fungovat pouze od soumraku do svítání. V literatuře však prozatím převládá spíše skepse k jejich efektivitě. Hojně se začínají objevovat pachové repelenty. Aplikují se nejčastěji formou pěnové hmoty obohacené o průmyslově vyráběné chemické látky, které imitují pach predátorů. Jejich efektivita však není příliš výrazná.

Poslední skupina opatření cílí na řidiče. V exponovaných místech se instaluje proměnlivé dopravní značení, které je aktivní pouze v případě, kdy je detekován pohyb zvířete. Zařízení je ale finančně nákladné, a pokud dává falešně pozitivní informaci (čili zvěř komunikaci nepřechází), mohou řidiči takové signály po čase ignorovat. Totéž se již delší dobu děje při míjení dopravních značek „pozor zvěř“.

V České republice se srážky s volně žijícími živočichy systematicky evidují, jen pokud způsobí dopravní nehodu. Záznam poté putuje do databáze dopravních nehod Policie ČR. Údaje se však týkají především větších savců, z nichž nejpočetněji je zastoupen srnec obecný. K podchycení ostatních srážek, a hlavně nálezů drobných živočichů, vyvinulo Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., aplikaci srazenazver.cz. Na míru silniční mortality obratlovců můžeme usuzovat z analogie s evidencí v jiných státech. Podle střízlivých odhadů lze očekávat, že pod koly motorových vozidel uhyne v Česku až 50 000 kusů srnčí zvěře za rok (roční odlov činí zhruba 103 000 kusů). Pro odhad mortality jiných skupin, zejména drobných živočichů, není zatím dostatek dat.