Není zelí jako zelí (Smrádek a teploučko)

Skunkovky (rod Symplocarpus), zvané též skunkovo zelí (angl. skunk cabbage), jsou rostliny z čeledi áronovitých (Araceae). Do jejich příbuzenstva patří například pokojová monstra s členitými listy a dlouhými vzdušnými kořeny – rostliny rodu Monstera, dekorativní toulitky (rod Anthuria), mezi akvaristy oblíbené kryptokoryny (Cryptocoryne), z našich pak okřehky (rod Lemna, dříve řazený do samostatné čeledi Lemnaceae), jejichž drobnými lístky leckde zarůstají hladiny stojatých vod, a půvabný obyvatel mokřadů ďáblík bahenní (Calla palustris).

Také skunkovky jsou fotogenické. Jejich květenství (palice čili spadix) je složeno z množství květů obou pohlaví, které se ale rozvíjejí odděleně. Nejdříve samičí, následuje několik dní oboupohlavnosti, ke konci jsou přítomny pouze samčí květy. Jak napovídá název, tyto květiny člověku zrovna nevoní. Opylovači, mouchy a brouci, mají ovšem jiný vkus. Japonská skunkovka Symplocarpus renifolius rozkvétá brzy na jaře, když teploty ještě často klesají pod bod mrazu. Rostlina si ale v dnech, kdy kvetou samičí květy, dokáže dokonce i přes noc udržet teplotu v úzkém rozmezí 20–25 °C. Po rozvinutí samčích květů termogeneze polevuje a v čistě samčím období ustává. Teplota zvyšuje intenzitu vůně, jež se vyvíjí od pachu mršiny se zemitými tóny a příměsí máty (samičí fáze) po odér žluklého tuku s nasládlou vůní rýžových otrub (samčí fáze). Bylo identifikováno více než 160 těkavých látek uvolňovaných z květenství skunkovky. Mírně nadpoloviční většinu celkového objemu (52–54 %) tvoří ve všech fázích květu čtveřice 3-methylbutyl-3-methylbutanoát (ovocná vůně), eukalyptol (eukalyptová, mátová), dimethyldisulfid (pach shnilé cibule) a sabinen (kořeněná, pryskyřičná vůně). Další výrazné složky vůně popsali hodnotitelé jako sirnou (dimethyltrisulfid), česnekovou (methyldithioformát), zemitou (2-isopropyl-3-methoxypyrazin), máslovou (2,3-butandion) a upocenou (kyselina izovalerová).

Po odkvětu zápach poleví. Ale běda tomu, kdo skunkovku poškodí mechanicky. Odplatí se mu odérem navozujícím představu pořádně zkaženého česneku. Japonští vědci identifikovali v této svérázné vůni 33 složek. Některé voněly po fialkách, skořici a medu, jiné okurkou, senem a bramborou. Na česnekovém a hnilobném charakteru se podílelo 15 sloučenin dvojmocné síry, od dobře známého sulfanu (sirovodíku) až po organické látky se 4 atomy síry. Dvě z nich, methyldithioformiát a methylthiomethyldithioformiát, doposud známé pouze z laboratorní přípravy, byly tady poprvé zaznamenány v přírodním zdroji.

Květenství skunkovky páchnoucí (Symplocarpus foetidus) z kanadského Quebeku.Snímek Cephas, CC BY-SA 3.0

Phytochemical Analysis, DOI: 10.1002/pca.2799; J. Nat. Prod., DOI: 10.1021/acs.jnatprod.8b00563