i

Aktuální číslo:

2019/12

Téma měsíce:

Odpady

Poslední afričtí velikáni od Kilimandžára

 |  4. 2. 2019
 |  Vesmír 98, 72, 2019/2

Největší světoví velikáni, kteří přerůstají a zastiňují ostatní, jsou k vidění zejména na západě USA. Není to však jediná světová oblast, kde jsou k zastižení. Aby nedošlo k mýlce, řeč je o největších žijících organismech na Zemi, stromech. Každému se jistě vybaví sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens), která dokáže atakovat výšku přes 100 metrů. Podobně je na tom douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), smrk sitka (Picea sitchensis) nebo sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), které se svou výškou také dokážou přiblížit této magické hranici. Uvedené rozměry stromů si asi jen těžko představíme, zvlášť když náš král smrků (rostl do r. 1970 na západním svahu hory Boubín) nedorostl ani do výšky 60 metrů (viz obr.). Největších výšek dosahují stromy v podmínkách, kde je dostatek zdrojů, minimální úroveň stresujících faktorů a velká kompetice o světlo. Právě za takových okolností je vhodné dorůstat extrémních výšek a přerůst či zastínit ostatní. Vhodná místa k výškovým rekordům stromů se nacházejí především v oblastech s dostatečnými úhrny srážek, příznivými teplotami bez velkých výkyvů a s půdami dobře zásobenými minerálními látkami. Navíc se jedná o oblasti stíněné před prudkými klimatickými změnami a silnými větry. Není náhodou, že je v současnosti takových míst porostlých lesy pomálu. Člověk je již dávno vykácel a vysázel komerční plantáže nebo přetvořil v pastviny. Navzdory těmto trendům je i v současnosti možné objevit zapomenuté fragmenty starých lesů se stromovými velikány v Africe, v tomto ohledu opomíjené.

Na jižním úpatí horského masívu Kilimandžára v nadmořských výškách kolem 1400–2100 m n. m. se stále vyskytují zbytky původních montánních deštných lesů. Jedná se především o strmá údolí a rokliny, které člověk při svém více než dvoutisíciletém působení v oblasti vynechával. Právě na takových plošně omezených biotopech se podařilo objevit jedince druhu Entandrophragma excelsum (čel. Meliaceae), kteří dorůstají výšky přes 80 metrů. Zřejmě se tak jedná o nejvyšší africké stromy a zároveň jedny z nejvyšších druhů stromů světa. Díky svému rychlému růstu má jejich dřevo jen nízkou hustotu a ani nejvyšší jedinci nedosahují příliš vysokého věku, jen mezi 150–470 lety. Z lesnického pohledu se tedy nejedná o dřevinu ekonomicky zajímavou. Spíše než přímým kácením je druh ohrožen zánikem svého biotopu, který navíc hostí celou řadu dalších rostlinných druhů včetně epifytů, jež jsou ohroženy ze stejných důvodů. Taková zelená drobotina je často pod rozlišovací schopnost lidí. Možná právě proto by bylo vhodné nasměrovat pozornost světové veřejnosti ke stromovým obrům. Mohli by posloužit jako deštníkový druh. Ne proto, že tak vypadají nebo že by tolik stínily před deštěm. Jedná se o ochranářský termín (umbrella species). Při jejich ochraně a ochraně jejich biotopů by byly zároveň chráněny další druhy těchto jedinečných rostlinných společenstev pod nejvyšší horou Afriky.

Hemp A. et al., Biodivers Conserv. 2017, DOI: 10.1007/s10531-016-1226-3

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie, Botanika
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Miroslav Zeidler

RNDr. Miroslav Zeidler, Ph.D., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Na katedře ekologie a životního prostředí této fakulty se zabývá ekologií horských ekosystémů.

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu1 si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla.2 V...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné