Inzulinové zbraně

ad Vesmír 98, 578, 2019/10

Když se mi do ruky dostalo říjnové číslo Vesmíru, padla mi hned na titulní straně do oka upoutávka na Vraždy inzulinem. Domníval jsem se nejprve, že půjde o kriminalistickou problematiku, ovšem i když téma textu bylo poněkud jiné, s gustem jsem si tento nesmírně zajímavý článek přečetl.

Ostatně upoutávka byla v zásadě pravdivá, inzulin skutečně byl opakovaně použit k vraždění. Pro lidskou vynalézavost je však bohužel příznačné, že nám zařazení inzulinu mezi vražené nástroje trvalo neporovnatelně kratší dobu, nežli se to v průběhu evoluce naučily homolice. První použití inzulinu v léčbě cukrovky připadá na rok 1923 (viz Vesmír 88, 700, 2009/11) a již v roce 1957 inzulinem zabil v Británii svou manželku jistý Kenneth Barlow.¹⁾ Tento zločinec byl ošetřovatel nemocných a spoléhal, že inzulin jakožto látka tělu vlastní je po aplikaci rychle degradován a nebude jej možné následně prokázat. Do dnešní doby se kriminalistům podařilo objasnit několik desítek případů vraždy inzulinem a evidentně není náhodou, že řada z těchto vrahů byli zdravotníci, kteří mají k látce snadný přístup, umějí ji aplikovat a mívají k tomu obvykle i dostatek příležitostí. Naštěstí se již v Barlowově případě podařilo soudnímu patologovi Davidu Priceovi a toxikologovi Alanu Currymu vyvinout metodu schopnou prokázat výrazně vysoké množství inzulinu v tkáni v okolí míst vpichu na hýždích oběti, což společně s dalšími nepřímými důkazy umožnilo odsouzení pachatele.