i

Aktuální číslo:

2021/9

Téma měsíce:

Vzdělávání

Avantgarda: metoda a cíl

 |  11. 11. 2019
 |  Vesmír 98, 656, 2019/11

Josef Hora v článku Kulturní smysl doby z října 1919 píše: „Heslo doby zní: Rychle. Smysl doby je: proměna. Taková je metoda i cíl.“ Horovo prohlášení vystihuje charakter pojmu avantgarda jakožto (vojenského) předvoje, tj. průkopnického a revolučního hnutí.

V evropské literatuře se avantgardní směry (unanimismus, futurismus, dadaismus) začínají prosazovat zhruba v prvním desetiletí 20. století. V českém kontextu se o avantgardě obvykle uvažuje v souvislosti s uměním po první světové válce, avšak kontakty české a zahraniční avantgardy lze spatřovat již v předválečném výtvarném umění, zejména v českém kubismu.

Od roku 1919 se kolem časopisů jako Host, Červen, Kmen či Proletkult formují umělecké skupiny, které sebe samé definují jako avantgardu. Součástí jejich programů bylo zejména odmítnutí minulosti a tradice, utopická víra v novou kolektivní budoucnost a úsilí o umění, které překračuje své hranice a stává se součástí života. Požadavek návratu umění do života byl motivován touhou vybudovat novou společnost a vytvořit nového člověka. Své umělecké programy definovala avantgarda v manifestech a teoretických statích, jejichž (nad)produkce často zastoupila vlastní uměleckou tvorbu. O těchto programových článcích lze uvažovat jako o sebeprezentaci avantgardy, jako o svědectví, jaká avantgarda spíše být chtěla, než o tom, jaká opravdu byla. Podobně dobové polemiky a spory skupin lze chápat jako hledání a vymezování pozice v silovém poli avantgardy. Nastíněný přístup negeneruje otázky: kdo vlastně avantgardní je, a kdo není, kdo do avantgardy „patří“, a kdo už ne. Umožňuje o české avantgardě uvažovat jako o estetickém konceptu uplatňovaném zejména v umění mezi dvěma světovými válkami, jehož projevy lze nalézt i v dílech autorů, kteří stáli na periferii dobových avantgardních polemik nebo kteří se proti avantgardě aktivně vymezovali.

Nyní vidíte 11 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Literatura

O autorovi

Zuzana Říhová

Zuzana Říhová (*1981) je literární historička. Od roku 2007 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v letech 2014–2017 vyučovala českou literaturu na University of Oxford. V roce 2016 vydala monografii Česká avantgarda mezi individualismem a kolektivismem, antologii z drobné prózy české avantgardy Neplač, vstaň a střílej! A básnickou sbírku Pustím si tě do domu.
Říhová Zuzana

Doporučujeme

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada zhasínající hvězdy vyřešena

Záhada velkého pohasnutí Betelgeuze (Vesmír 100, 106, 2021/2) se zdá být více méně rozřešena. Důležitým klíčem byla pozorování povrchu hvězdy...
Převrácená výuka a nová role učitele

Převrácená výuka a nová role učitele

Zdeněk Hurák  |  6. 9. 2021
Co je a co určitě není převrácená výuka? Jaké jsou její cíle? Pokusím se vyvrátit několik oblíbených mýtů a nabídnu vlastní učitelské zkušenosti...
O myších (v podzemí) a lidech

O myších (v podzemí) a lidech uzamčeno

Radim Šumbera  |  6. 9. 2021
Čtenář dobrodružné literatury ví, že pro člověka a jeho žaludek byla důležitá velká zvířata, zejména savci. Vzpomeňme na lovce mamutů, indiány a...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné