i

Aktuální číslo:

2019/11

Téma měsíce:

Ceny Neuron

Avantgarda: metoda a cíl

 |  11. 11. 2019
 |  Vesmír 98, 656, 2019/11

Josef Hora v článku Kulturní smysl doby z října 1919 píše: „Heslo doby zní: Rychle. Smysl doby je: proměna. Taková je metoda i cíl.“ Horovo prohlášení vystihuje charakter pojmu avantgarda jakožto (vojenského) předvoje, tj. průkopnického a revolučního hnutí.

V evropské literatuře se avantgardní směry (unanimismus, futurismus, dadaismus) začínají prosazovat zhruba v prvním desetiletí 20. století. V českém kontextu se o avantgardě obvykle uvažuje v souvislosti s uměním po první světové válce, avšak kontakty české a zahraniční avantgardy lze spatřovat již v předválečném výtvarném umění, zejména v českém kubismu.

Od roku 1919 se kolem časopisů jako Host, Červen, Kmen či Proletkult formují umělecké skupiny, které sebe samé definují jako avantgardu. Součástí jejich programů bylo zejména odmítnutí minulosti a tradice, utopická víra v novou kolektivní budoucnost a úsilí o umění, které překračuje své hranice a stává se součástí života. Požadavek návratu umění do života byl motivován touhou vybudovat novou společnost a vytvořit nového člověka. Své umělecké programy definovala avantgarda v manifestech a teoretických statích, jejichž (nad)produkce často zastoupila vlastní uměleckou tvorbu. O těchto programových článcích lze uvažovat jako o sebeprezentaci avantgardy, jako o svědectví, jaká avantgarda spíše být chtěla, než o tom, jaká opravdu byla. Podobně dobové polemiky a spory skupin lze chápat jako hledání a vymezování pozice v silovém poli avantgardy. Nastíněný přístup negeneruje otázky: kdo vlastně avantgardní je, a kdo není, kdo do avantgardy „patří“, a kdo už ne. Umožňuje o české avantgardě uvažovat jako o estetickém konceptu uplatňovaném zejména v umění mezi dvěma světovými válkami, jehož projevy lze nalézt i v dílech autorů, kteří stáli na periferii dobových avantgardních polemik nebo kteří se proti avantgardě aktivně vymezovali.

Nyní vidíte 11 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Literatura

O autorovi

Zuzana Říhová

Zuzana Říhová (*1981) je literární historička. Od roku 2007 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v letech 2014–2017 vyučovala českou literaturu na University of Oxford. V roce 2016 vydala monografii Česká avantgarda mezi individualismem a kolektivismem, antologii z drobné prózy české avantgardy Neplač, vstaň a střílej! A básnickou sbírku Pustím si tě do domu.
Říhová Zuzana

Doporučujeme

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Petr Baldrian  |  14. 11. 2019
Pokud vezmeme v úvahu, kolik dat získaných sekvenačními metodami (tzv. high-throughput-sequencing) je v současné době k dispozici, je možné se...
Probouzení nesmrtelnosti

Probouzení nesmrtelnosti

Marek Janáč  |  11. 11. 2019
Nesmrtelnost – věčná touha a hybatelka dějin života na planetě Zemi. V biologickém slova smyslu žene k plození potomstva, ve smyslu duchovním k...
Zabití ekonomikou

Zabití ekonomikou

Lucie Kalousová  |  11. 11. 2019
„Silná ekonomika vám může zlomit srdce,“ napsal v roce 2007 americký ekonom Christopher Ruhm. [1] Narážel tím na dobře zdokumentovaný paradox...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné