Insulin z velrybího pankreatu

1948: Insulin z velrybího pankreatu dá se získat novou methodou Japonce Tekua Sinbaty. Tento důležitý hormon, řídící přeměnu uhlovodanů v těle, není specifický pro jednotlivé druhy živočichů, a proto se dá i extraktu získaného z velrybí slinivky použít k léčení lidských onemocnění přeměny uhlovodanů. Diabetikové – cukrovka je takové onemocnění – vědí, že nedovede-li insulin si opatřiti tělo samo, je nutno je stále dodávat v injekcích. Získávat ho dost není snadné, a tak má nový nález velkou výhodu: insulinu z velryby je úctyhodné množství – 30 kg z jednoho kusu.

-b- (Vesmír 27, 9, 1948/1)

2018: Japonci za druhé světové války a po ní skutečně používali nejen hovězí a prasečí inzulin, což byly náhrady zavedené do praxe už roku 1922, ale také inzulin získávaný z velryb a ryb, především tuňáků a pelamid. Toto řešení se však nikdy příliš nerozšířilo, inzulinu z hovězího dobytka a prasat byl dostatek.

V padesátých letech odhalil Frederick Sanger s kolegy primární strukturu této makromolekuly. Skládá se ze dvou polypeptidických řetězců obsahujících celkem 51 aminokyselin. Hovězí inzulin se od lidského liší ve třech aminokyselinách, prasečí v jedné. Funkčně jsou schopny lidskou variantu nahradit, někteří pacienti na ně však reagují citlivě. V osmdesátých letech nastoupila produkce lidského inzulinu a jeho analogů (lišících se např. rychlostí účinku) pomocí geneticky modifikovaných kvasinek a bakterie E. coli.