i

Jídlem k nemoci

Řekni mi, co jíš, řeknu ti, čím pravděpodobně onemocníš
 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 427, 2018/7

Lidské tělo nemá povrch buněk vybaven určitým typem chemických výčnělků, kterých se rády chytají některé nemoci, když nás napadnou. Přesto nás různé nemoci sužují a imunita má pořád co dělat. Naše buňky se totiž někdy převlečou do cizích šatů, které jsme jim dodali jídlem, a imunitní systém si je pak může splést s vetřelci.

Bílkoviny jsou v buňkách a jejich membránách stočeny jako šnůry různobarevných korálků (dvaceti aminokyselin) do dvoušroubovic (alfa helixů) nebo do souběžných beta lístků. Pořadí korálků – aminokyselin – na šňůrce je dáno geneticky pořadím bází v jaderné DNA. Vybrané „sestříhané“ informační úseky (exony) se přepisují do poslíčkové mRNA (transkripce), která míří do cytoplazmy. V cytoplazmatických ribozomech se pak výrobní plán překládá z mRNA do reálného a smysluplného pořadí aminokyselin (translace). Vznikají vlákna bílkovin, která se navzájem propojují vodíkovými a disulfidickými můstky. Nakonec se většinou pomocí asistenčních chaperonových bílkovin vlákna cíleně uspořádají do finálních 3D struktur. Výsledkem jsou v cytoplazmě plovoucí bílkovinná klubíčka, vřeténka a jiné tvary s řadou funkceschopných segmentů.

Ale kam s nimi? Mohou se totiž shlukovat do větších komplexů, jako jsou tetramery (hemoglobin), pentamery (receptory) nebo hexamery (konexiny). Některé se vydávají na cestu a putují třebas krví nebo uvnitř nervových vláken až na metrové vzdálenosti – kamsi do periferních svalů či cév. Tam teprve mohou sloužit jako metabolické „mlýnky“ (enzymy), trubičky, kanálky či pumpičky nebo transportní kolejničky pro přesun metabolitů nebo měchýřků v buňce (mikrotubuly) nebo tvoří turniketové transportéry přes membránu. Také mimo buňky se formují dlouhé svazky bílkovin. Známe je třebas jako kolagen v šlachách nebo v kůži.

Nyní vidíte 13 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie

O autorovi

František Vyskočil

Prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., (*1941) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Ve Fyziologickém ústavu AV ČR, se zabývá neurofyziologií a biofyzikou buněčných membrán. Objevil nekvantové uvolňování neuropřenašečů na synapsích savců. Hirschův index (Vesmír 85, 555, 2006/9) jeho prací je 36. Je členem Učené společnosti ČR a The Physiological Society (Londýn a Cambridge). Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a na Lékařské univerzitě v Kazani přednáší fyziologii živočichů a člověka. V roce 2011 získal čestnou oborovou medaili J. E. Purkyně a na návrh předsedy AV ČR medaili Josefa Hlávky.
Vyskočil František

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné