i

Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Překotné proměny jeskyně Výpustek

 |  5. 4. 2018
 |  Vesmír 97, 224, 2018/4

Je jednou z prvních jeskyní zmiňovaných v literárních pramenech. Před několika staletími byla považována za nejdelší v Česku. V průběhu času prodělala nevratné proměny. Veřejnosti zpřístupněná jeskyně Výpustek stále ukrývá řadu tajemství a záhad.

Roku 1601 nebo 1602 navštívil jeskyni nedaleko Křtin Oswald Crollius, jeden z nejvýznamnějších lékařů působících v té době na našem území. V podzemních prostorách kopal kosti pravěkých zvířat, které mu sloužily k výrobě léčivých mastí. Všímal si také zajímavých jevů v jeskyni, například hlubokých nebezpečných propastí.

Jeho zprávy se staly prvním historickým záznamem o této jeskyni a zároveň první zmínkou o nálezu kostí pravěkých zvířat v krasovém podzemí u nás. Podrobnější zprávu podal o několik let později osobní lékař Rudolfa II. a alchymista se zájmem o mineralogii Anselmus Boëtius de Boodt v publikaci z roku 1609 – Gemmarum et lapidum historia. V jeskyni si všímal krápníků.

V roce 1663 napsal kanovník premonstrátského řádu v klášteře v Zábrdovicích Martin Alexander Vigsius knihu Vallis Baptismi alias Kyriteinensis (Údolí křtu neboli Křtinské). V ní věnuje jeskynnímu systému Výpustek obsáhlou pasáž. Popisuje jednotlivé části podzemních prostor, nebezpečné propasti a pokouší se vysvětlit jejich vznik – jeskyně a propasti podle něj vytvořily silné proudy podzemních větrů nebo jsou pozůstatky přírodních katastrof.

Salmovy objevné průzkumy

Koncem 17. a také v první polovině 18. století byla jeskyně Výpustek trochu opomíjena. Lidé do jejích prostor sice jistě opakovaně vstupovali, ale písemných zmínek o ní je poskrovnu. Zájem badatelů Moravského krasu se přesunul do Macochy, Sloupských jeskyní nebo do jeskyně Císařské. I Johan Anton Nagel, pověřený v polovině 18. století průzkumem jeskyní celého císařství, Výpustek zcela vynechal.

Na přelomu 18. a 19. století působil v Moravském krasu starohrabě Hugo František Salm. Byl proslulý svými speleologickými průzkumy v jeskyních Moravského krasu. Výpustek, ačkoliv byl v držení majitelů pozemků Lichtenštejnů, patřil k jeho nejoblíbenějším jeskyním.

„V jedné z propastí blízko vchodu, kterou neprotéká podzemní tok, byla objevena lidská kostra stará asi 100 let. Nešťastník se tam zřítil někdy na přelomu 18. a 19. století.“

Salm vstupoval do labyrintu chodeb a propastí opakovaně a snažil se proniknout do všech částí. Cestu si značil odsypáváním plev a dle svých odhadů prošel celkem kolem 4000 sáhů prostor (sedm kilometrů). Některé části označil jako velmi nebezpečné a přístup k nim nechal zazdít. Popsal i bezedné propasti, jež odděluje jen tenká sintrová kůra.

Pozdější badatelé a kritici Salmovi vytýkali, že přeháněl, nadsazoval skutečné rozměry a délky podzemních prostor a snad si i vymýšlel. Jisté je, že až do dvacátých let 20. století byl Výpustek, kdy začaly jeskyni ničit a měnit nevratné lidské zásahy, mnohem členitějším labyrintem.

První mapa Výpustku a zpřístupnění

První mapa dostupných částí jeskyně, již vytvořil dvorní inženýr Antonín Lola, vznikla na popud majitelů pozemků Lichtenštejnů roku 1807. Sloužila majitelům panství k terénním úpravám v jeskyni, neboť ti zde organizovali občasné veřejné návštěvy. Na základě velmi přesného půdorysu jeskyně pak byla proražena spojka mezi konci dvou odlehlých chodeb. Podrobnější údaje o počtu návštěv v jeskyni nebyly dosud nalezeny a možná ani neexistují. O to zajímavější byl osud Lolovy mapy. Badatelé ji ještě v druhé polovině 19. století využívali k tvorbě svých plánů, ale pak upadla v zapomnění. Až do roku 2011 nebylo známo místo, kde se nachází, a předpokládalo se, že byla zničena. Před sedmi lety ji znovu nalezl autor tohoto článku (viz sborník Speleofórum 2012).

Za koncem Babické chodby

Rozmach speleologických, ale i archeologických výzkumů na území Moravského krasu nastal po roce 1850, kdy v oblasti začal bádat lékař a přírodovědec Jindřich Wankel. Systematicky zkoumal všechny tehdy známé významné jeskyně a jeho pozornosti neunikl ani Výpustek, zajímala jej zejména místa, která údajně nechal zazdít hrabě Salm. Podařilo se mu dokonce vypátrat místního pamětníka, který se Salmových výprav účastnil. Ten zavedl Wankela na konec Babické chodby, kde byly uměle navršeny balvany zabraňující dalšímu pokračování. Wankel postupně pronikl asi 15 metrů daleko, ale dalšímu postupu bránil zával. Tuto bariéru překonali speleologové až ve dvacátých letech 20. století, kdy pronikli do systému několik set metrů dlouhých prostor, dnes jejich část nese název Salmův Výpustek.

Po Wankelovi, Josefu Szombasthym a Martinu Křížovi pronikli do propastí i první odvážlivci, narazili na podzemní tok Křtinského potoka v hloubce asi 40 metrů, rozsáhlejší prostory však nenalezli. V jedné z propastí blízko vchodu, kterou neprotéká podzemní tok, byla objevena lidská kostra stará asi 100 let. Nešťastník se tam zřítil někdy na přelomu 18. a 19. století. Existuje také nepotvrzená legenda o skupině asi 15 lidí, kteří v nezjištěné době jeskyni Výpustek navštívili a už se nikdy nevrátili.

První devastace

Začátkem 20. století byly jeskyně Křtinského údolí spojeny s osobou Hermanna Bocka. Věnoval se průzkumu a dokumentaci jeskyní Býčí skála, Drátenická a Výpustek.

Dramatickou změnu pro Výpustek znamenalo zjištění vysokého podílu fosforu v jeskynních sedimentech po roce 1910. Ve venkovním areálu vzniklo pracoviště pro těžbu fosfátových hlín, která zde pokračovala i začátkem dvacátých let. Během těžby dělníci prohloubili profily chodeb a prostor až o čtyři metry. Na mnoha místech tak zanikly skalní přepážky a z labyrintu menších chodeb vznikly v některých částech velké tunelovité prostory.

Pozitivním přínosem těžby bylo odkrytí velkého množství kostí a několika celých koster pleistocenní zvířeny, převážně jeskynních medvědů, ale i lvů, hyen. Těžaři objevili také vstupy do dalších částí jeskynního systému. Počátkem 20. let pronikli speleologové pod vedením Františka Poláka a Josefa Urbánka do prostor na konci Babické chodby. Rozsáhlá část jeskyně nese název Salmův Výpustek, protože se předpokládá, že jde o prostory zazděné hrabětem.

V polovině dvacátých let došlo také k události, která se zapsala do novodobých dějin speleologie Výpustku. V místech, kde Babická chodba ústí do Salmova Výpustku, byl odkryt sestup do propastí vedoucích k podzemnímu toku. Začal tak dosud nevyjasněný příběh tzv. Urbánkova Výpustku.

Činnosti armád a objevy v Urbánkově Výpustku

V průběhu dalšího desetiletí začala využívat největší prostory Výpustku Československá armáda. Vybudovala zde podzemní muniční sklad. Aby vojáci dostali do jeskyně těžkou automobilovou techniku, řadu skalních kulis a výčnělků odstřelili. Původní profily chodeb ještě více rozšířili a devastovali. Nevzhledné tunelovité chodby pak armáda s příchodem 2. světové války opustila. Výpustek tak byl opět volně přístupný speleologům.

Ti se vrátili k výzkumu v Babické chodbě, kde byl sestup k podzemnímu toku. V nejzazším místě rozšířili úžinu a pronikli do nových míst. Soustava chodeb dlouhých přes půl kilometru končila obrovským jezerem s délkou 128 metrů. Kromě ručně kresleného půdorysu neexistuje z těchto částí žádná dokumentace.

Roku 1943 zabrala Výpustek pro změnu německá armáda, která zde vybudovala továrnu na letecké součástky. Hlavní část Výpustku s největšími prostorami vylila betonem, odbočky do dalších částí zazdila. Postavila zde podzemní kotelnu a systém koridorů, které rozváděly teplo po celé továrně. Pravděpodobné místo vstupu do Urbánkova Výpustku bylo zcela zasypáno, protože zde vedlo odvětrávání do nově proraženého vchodu. Na konci války Němci celé zařízení továrny odstřelili a zapálili.

Poválečné výzkumy a protiatomový kryt

Po 2. světové válce působili ve Výpustku členové Speleologického klubu. Jeskyni znovu zmapovali, opět pronikli do prostor Salmova Výpustku a snažili se najít i ústí do Výpustku Urbánkova. To se však dodnes nepodařilo, proto se někteří pozdější badatelé domnívali, že Urbánkův Výpustek je mystifikace, včetně náčrtku.

V šedesátých letech zabrala jeskyni Československá lidová armáda. Celý podzemní systém s okolním areálem se stal tajným vojenským objektem. V jeskyni byl vybudován podzemní kryt pro záložní velitelské stanoviště pro případ jaderné války. Téměř 200 metrů dlouhý betonový korpus vestavěný v jeskynní chodbě ukrýval kompletní vybavení pro bezpečné přežití. Prostory krytu byly průběžně klimatizovány.

Po roce 1989 byla alespoň část Výpustku zpřístupněna speleologům. Vlastní vojenský objekt armáda spravovala až do roku 2001, kdy byl vyňat za systému bojové pohotovosti a odtajněn.

Zpřístupnění Výpustku a další objevy

Několik let po odtajnění nebylo jasné, co s prostorami, tolik poznamenanými lidskou činností, bude. Nakonec je převzala Správa jeskyní České republiky, která po nutných úpravách zpřístupnila v roce 2007 jeskyni Výpustek veřejnosti. Hlavní vojenský objekt ve vstupním areálu se stal provozní budovou, zpřístupněn byl vlastní kryt jako zajímavé zpestření prohlídky. V průběhu dalších let se prostory v podzemí i v budově využily k vybudování rozsáhlé expozice, která se v roce 2015 stala součástí komplexní expozice Moravského krasu Jeskyně a lidé. Výstava je zaměřena především na paleontologii, ale také na pohnutou historii Výpustku. Návštěvníky čeká v posledním dómu i projekce o výrobě v podzemních německých továrnách.

V jeskyni se zároveň podařilo postupně odstranit řadu nežádoucích deponií a dřívějších zásahů.

Nezahálejí ani amatérští speleologové. Členové křtinské skupiny se snaží pronikat jednak do prostor známých, v třicátých a čtyřicátých letech 20. století zasypaných, a zároveň se jim daří objevovat zcela nové části složitého jeskynního labyrintu. V současné době má Výpustek celkem asi tři kilometry chodeb a toto číslo zdaleka není konečné.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie, Výzkumné výpravy, Geografie

O autorovi

Petr Zajíček

Petr Zajíček (*1965) vystudoval přírodovědeckou fakultu MU Brno. Od roku 1989 pracuje jako odborný pracovník v organizaci, která má v péči a provozu veřejnosti zpřístupněné jeskyně ČR (dnes Správa jeskyní ČR). Byl účastníkem řady speleologických expedic do zahraničí. Vydal již tři knihy o jeskyních a publikuje v řadě časopisů (mj. v National Geographic).
Zajíček Petr

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné