Náhrady orgánů

Historie náhrad chybějících orgánů či jejich funkcí je překvapivě dlouhá. Na jednom z mumifikovaných ženských těl, zřejmě z přelomu 2. a 1. tisíciletí před naším letopočtem, byla na noze nalezena místo prstu jeho náhrada ze dřeva a kůže. O dřevěné noze věštce Hegesistrata zpravoval řecký historik Hérodotos. Již od renesanční doby jsou známy dřevěné a později kovové protézy vojáků.

První zmínky o snahách korigovat zhoršující se zrak jsou z doby antické. Těsně před naším letopočtem používal Seneca kouli naplněnou vodou, která mu umožňovala zvětšení a díky níž přečetl snad všechny knihy, které v té době byly v Římě k dispozici. V Benátkách či Florencii vznikly mezi roky 1268 až 1289 první brýle. Ty ještě bylo nutné držet před nosem. V moderní době technologie multifokálních skel brýlí či jindy implantovaných očních čoček, které nahrazují čočky postižené šedým zákalem, zcela změnily možnosti pro lidi s poruchou zraku.

Během 2. světové války vznikly v Holandsku první prototypy umělé ledviny. V Praze byla umělá ledvina použita poprvé na 2. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v polovině padesátých let. Dnes je náhrada funkce ledviny hemodialýzou naprosto běžným postupem u nemocných, kterým ledviny selhaly.

Umělé srdce se vyvíjí od sedmdesátých let minulého století. V současné době je systém již tak rozvinutý, že umožňuje nemocným s nevratným selháním srdce čekat na transplantaci i několik měsíců. Systém nutriční podpory dovede i po dobu let nahradit funkci chybějícího tenkého střeva. K tomu může dojít například v důsledku těžkého onemocnění tenkého střeva Crohnovou chorobou. Umělé ventilátory, které dovedou podpořit funkci plic, vstoupily do medicíny již v polovině minulého století. V moderní době k nim přibyly ještě pokročilejší extrakorporální oxygenátory.

Ve výčtu bychom mohli pokračovat i dál: zubní protézy a implantáty, naslouchátka, kochleární implantáty, náhrady kyčelních, kolenních, ramenních a některých dalších kloubů. Inzulinové pumpy, které mohou být naprogramovány tak, aby napodobily vlastní sekreci inzulinu. Kontinuální měřiče glukózy v mezibuněčné tekutině dovedou prakticky nepřetržitě sledovat nyní již dva týdny hladiny glukózy. Spojení inzulinové pumpy s těmito inzulinovými senzory může již brzy významně ulehčit život diabetikům 1. typu. Ostatně chybějící hormonální sekrece, například štítné žlázy či nadledvin, lze poměrně snadno nahradit podáním tablet s daným chybějícím hormonem. V širším slova smyslu je i estetická chirurgie cestou k náhradě ztrácející se estetické funkce.

Pokrok v biologických vědách a v technologiích ale přináší naplnění nadějí pro ty, kteří ztratili končetinu, ještě jinak – propojení nervového systému člověka s elektronickým systémem ovládajícím mechanické komponenty v umělých rukách a nohách může zlepšit život řadě pacientů po úrazech nebo s některými vývojovými vadami. No a konečně propojení mozku s počítačem začíná otevírat zcela nové horizonty tam, kde se zdálo, že náhrada funkce není možná, totiž u poškození mozku. To samo přináší úžasná a vzrušující témata, která donedávna byla jen předmětem sci-fi povídek. Umělá inteligence může na jedné straně pomáhat, na druhé straně vzít zaměstnání obrovskému množství lidí, nekontrolovaná může vést k důsledkům, o kterých se nezdálo ani Orwellovi. Zatím bylo zcela jisté, že náhrada chybějící funkce lidem jednoznačně pomáhala. Jistě i bionické protézy či propojení mozku s počítačem mohou mnoha nemocným pomoci. V těchto technologiích jsou ale také současně přítomny určité hrůzné aspekty. A my se nyní můžeme domlouvat, jak vyvažovat výhody a rizika těchto technologií, či jak to udělat, aby sloužily, a neškodily. Můžeme se také přít o to, zda umělé orgány či dokonce umělá inteligence jsou součástí evoluce. Obávám se však, že technologie rychle předbíhají nejen právní, ale i etické normy. To z nich dělá jedno z nejdůležitějších témat pro naši blízkou budoucnost.