Strategie rostlin globálně

Žádný rostlinný ekolog nemohl při svém studiu minout jméno slavného anglického ekologa Johna Philipa Grimea, který vytvořil systém třídění strategií CSR. V tomto případě představují strategie životaschopné kombinace znaků, které vznikají pod vlivem kompetičního působení, abiotických faktorů a opakované destrukce biomasy. Zjednodušeně lze říci, že jde o výsledek působení 3 vyhraněných směrů selekce tvořících pomyslné vrcholy trojúhelníku:

1. přežívání v relativně stabilním prostředí s dostatkem živin, zato s vysokou mírou kompetičních vztahů (selekce C);

2. zvládání stresů vyvolaných prostředím s omezeným přístupem ke zdrojům (selekce S);

3. schopnost regenerace po opakovaných letálních událostech poškozujících biomasu (selekce R).

Tento přístup k třídění byl formulován r. 1979. Od té doby byla vyvinuta řada analytických metod pro stanovování rostlinných strategií CSR a byly použity jako praktické nástroje k mapování a porovnávání vegetace. Většina metodických přístupů vznikla a byla aplikována v Evropě a je s oblibou používaná i v ČR, ale většina druhové a funkční bohatosti rostlin je spíše ve zbytku světa.

Teprve nedávná studie založená na rozsáhlé datové sadě z celého světa umožnila světovými oblastmi. Tak je možné zaznamenat i děje probíhající v rostlinných společenstvech v čase. Příkladem může být sukcese od vegetace sutí přes horské louky až po alpínské pastviny (obr. 2). Počáteční pionýrská vegetace je podle očekávání tvořena převážně druhy ze skupiny R-stratégů. V sukcesním vývoji vzniká přechod SR, který končí uskupením druhů se schopností zvládat vysokou míru stresu, S-stratégů. Díky člověku, který v horách hospodaří (travaří, pase) už pěknou řádku let, mohou nastat další změny. Rozmanitost se zvýší o druhy přechodového typu, jako jsou hořec tečkovaný (C/CR-strategie) nebo zvonek vousatý (R/CR-strategie), jež posouvají průměrné hodnoty k strategii CR. Celková trajektorie sukcese od selekce R směrem k S se díky managementu posunula k vegetačním typům založeným na selekci C.

I bez podrobné znalosti strategií lze podobný vývoj zaznamenat i v nejvyšších polohách našich pohoří. Vyšší zastoupení různých strategií se zároveň projevuje i vyšší druhovou bohatostí. Po upuštění od managementu se vegetace vrací k vyššímu zastoupení druhů schopných zvládat stres (selekce S), kterých není mnoho. Hospodaření v nejvyšších polohách našich hor skončilo v polovině 20. století (obr. 1). Není proto překvapením, že po více než 50 letech vývoje je vegetace týchž míst tvořena monotónními a druhově chudými trávníky.

Příklad využití globálně kalibrované analýzy CSR strategií: trajektorie sukcesních změn vegetace pohyblivých sutí na silikátovém podkladu v italských Alpách.

Tam, kde se dříve páslo a hospodařilo, není po vlivu člověka téměř žádné památky. Druhová pestrost hřebenových partií byla nahrazena uniformní a druhově chudou vegetací (Velký Máj, NPR Praděd).

Functional Ecology 31: 444–457, 2017; DOI: 10.1111/1365-2435.12722