O historických mapách našich jeskyní

Plány podzemních prostor sice vznikaly na našem území již dříve, ale nepopisovaly jeskyně, nýbrž hornická díla. Průkopníkem jeskynního mapování se stal inženýr Carl Rudzinsky, který se třemi dalšími kolegy provedl 23. června 1784 odvážný sestup na dno Macochy. Nebyla to sice první výprava do dnes světoznámé propasti, ale zato se z ní dochovaly exempláře vzácného rukopisu, jehož autorem byl sám Rudzinsky. Během expedice se snažil odhadnout nejen hloubku propasti, ale také její další rozměry. A tak se součástí jeho rukopisu stala i krásná vyobrazení vertikálního profilu propasti a také dvou půdorysů. Když pak po více než 125 letech prováděl známý krasový badatel Karel Absolon revizi Rudzinského plánů a textu rukopisu, zjistil, že všechny číselné údaje jsou totálně nepřesné. Suchou hloubku propasti Rudzinsky odhadl na 300 metrů (ve skutečnosti 138,5 m), půdorysné rozměry dna byly 126 × 94 metrů (ve skuteč­nosti 156 × 45 m) atd. Z textu rukopisu lze vyčíst, že badatelé pobyli na dně propasti asi pět hodin a popsali některé přilehlé jeskyně. Z jejich výpravy se dochovala olověná tabulka, na níž bylo uvedeno: „Anno 1784 den 23 Juni waren alhier der hr… Fr. Postawka Amtman, Carl Rudzinski, Ingen. Fr. Fechter, Forstschrbr. von Pozoritz, u. Joha. Tallher, von Brünn Ing oben waren, Herr vo: Festenberg Domhr u. Bar. Roschepin Cap. v. Ingen.“ Přestože Rudzinského vyobrazení mají se skutečnými proporcemi Macochy jen pramálo společného, rukopis patří k nejcennějším dochovaným dokumentům jeskynního bádání v České republice.

Cenné, ale nepřesné

Přibližně o čtvrt století později byl pověřen dvorní inženýr Salmů Carl Süsz, aby vytvo­řil soubor map jeskynního bludiště u Sloupu v severní části Moravského krasu. Na přelomu 18. a 19. století to byli právě Salmové, kteří se významně zajímali o podzemí Moravského krasu. Sami podnikali odvážné vý­pravy, a to nejen do Sloupských jeskyní, ale také do Výpustku, do Rasovny, do Rudického propadání či do Císařské jeskyně. Süszovy mapy vznikly patrně proto, aby Salmové lépe pochopili vzájemné souvislosti jednotlivých částí tehdy známých Sloupských jeskyní s dalšími krasovými jevy v okolí. Vznik souboru map se v různých historických zdrojích liší, s jistotou to bylo mezi lety 1796 až 1803. Výsledkem práce byl jeden půdorys a sedm podélných profilů, krásně barevně vykreslených. O co větší je výtvarná hodnota díla, o to horší přesnost Süszových map, zvláště pak půdorysu. Většina chodeb má nesprávnou orientaci a proporce zmapovaných prostor se zcela odlišují od skutečnosti. Autor plánů v jeskyni zřejmě vůbec neměřil, spíš vše odhadoval. Je to ku podivu, protože většina částí Sloupských jeskyní byla i v té době pohodlně přístupná. Cennost dokumentů to však nijak nesnižuje.

Precizní výpustek

To Lichtenštejnové měli k dispozici peč­livějšího kartografa. V roce 1807 nechali zmapovat významnou jeskyni, podzemní labyrint Výpustek, jenž se nacházel na jejich rodových pozemcích v Křtinském údolí nedaleko obce Křtiny a kam Lichtenštejnové vodili příležitostné návštěvy. Autorem první mapy Výpustku byl dvorní inženýr Antonín Lola. A práce se zhostil s nebývalou precizností. Zobrazil sice pouze půdorys, ale směry chodeb a jejich proporce byly velmi přesné. Plán obsahuje mnoho podrobností a také textovou legendu, v níž jsou jednotlivé části jeskyně podrobněji popsány. Díky tomu dnes víme, které části jeskyně měly před více než 200 lety vysoké stropy, které nízké, kde se nacházely krápníkové útvary a propasti. Jeskyně totiž v první polovině 20. století prodělala v hlavních částech devastující zásahy při těžbě fosfátových hlín, a hlavně činností armád (za první republiky tam byl muniční sklad Československé armády, za druhé světové války tam měli Němci továrnu a od šedesátých let 20. století sloužila jeskyně jako tajný protiatomový kryt ČSLA).

Lolova mapa Výpustku byla od osmdesátých let 19. století dlouhou dobu opomenutá. Až do roku 2012 nebyla nikdy publikována a badatelé ji považovali za ztracenou. Teprve před pěti lety autor tohoto článku získal informace, že se nachází v lichtenštejnském muzeu ve Vídni. Pak mohl osobně mapu prostudovat a získat digitální kopii ve velkém rozlišení. Kromě nádherného výtvarného zpracování a podrobné legendy je mapa unikátní svojí velikostí. S rozměry 175 na 196 centimetrů je dosud největší známou historickou mapou jeskyně z území České republiky.

Lolova mapa byla téměř půl století posledním kartografickým dílem z našeho krasového podzemí. Pouze Rudzinského vertikální profil Macochy a půdorys Sloupských jeskyní od Süsze byly publikovány v literárním díle přírodovědce Karla von Reichenbacha.

Další mapa jeskyně přichází překvapivě odjinud, z Českého krasu jihozápadně od Prahy. Objektem mapování podzemních prostor byla Svatoprokopská jeskyně, která však byla koncem 19. století zcela zničena postupující těžbou vápence. Autory mapy byli J. Ebner a V. Špatný a vytvořili ji v roce 1845. Originál díla se nedochoval, existuje však pěkná reprodukce v rukopisu Václava Mandíka z roku 1889 Dějiny Butovic a Jinonic. Z mapy, již tvoří půdorys a podélný profil, je zřejmé, že chodba s délkou asi 120 metrů byla zpří­stupněna schodišti, patrně v souvislosti s návštěvami známého poutního místa, nedalekého kostela Sv. Prokopa, a že se zde nacházel drobný podzemní tok.

Mapování Moravského krasu

V polovině 19. století začíná působit na území Moravského krasu jeden z našich nejvýznamnějších badatelů. Jindřich Wankel byl lékařem a také odborníkem v mnoha přírodovědných i kulturních disciplínách. Zároveň podnikal odvážné výpravy do mnoha jeskyní. Během svých archeologických, paleontologických i speleologických výzkumů kolem sebe soustředil různé odborníky a specialisty. Mezi ně patřili inženýři Antonín Mládek, Alois Medritzer a Alois Špaček. Ti měli za úkol pořizovat mapy tehdy známých významných jeskyní na území Moravského krasu. Postupně tak vznikly precizní mapy Sloupských jeskyní, Rasovny, Rudického propadání, Býčí skály, Výpustku, Ochozské jeskyně, Kateřinské jeskyně, Císařské jeskyně a propasti Macochy. Bohužel se plány tří posledních jeskyní nedochovaly. I tak se však jedná o ucelený soubor krásně propracovaných map dokumentujících jeskyně ve stavu před 150 lety. Ve stejném období také vzniká první mapa Chýnovské jeskyně u Tábora, objevená během těžby mramoru v roce 1863. Autory jednoduchého půdorysu a podélných profilů byli zná­mí přírodovědci Antonín Frič, Jan Krejčí a jistý Wett. Dokumentátoři tak zachytili stav jeskyně nedlouho po objevení, avšak některé směry prostor v půdorysu nebyly zakresleny správně.

V druhé polovině 19. století vznikala řada dalších map jeskyní na celém území České republiky. Často to souviselo s objevem nových jeskyní, archeologickými výzkumy (badatelé potřebovali do map zakreslovat např. místa nálezů či polohu průzkumných sond). Do roku 1900 vzniklo několik půdorysů jeskyně Výpustek, několik dalších map Sloupských jeskyní, první mapa Mladeč­ských jeskyní u Litovle či Supíkovické jeskyně severně od Jeseníku (dnes jeskyně Na Špi­čáku). V Moravském krasu přibývalo plánků menších jeskyní. Velkou raritou je půdorys badatele Floriána Koudelky, který roku 1880 nakreslil mapu jeskyně Netopýrky v údolí Říčky, ležící nedaleko známější Ochozské jeskyně. Přestože měla tato jeskyně původní název „Vlčí“, Koudelka ji pojmenoval podle sebe „Florians Höhle“. Pod tímto jménem však nebyla nikdy uváděna a Koudelkova mapa nebyla až do loňského roku nikde publikována.

Mistrovský Absolon

Sofistikovaný a systematický speleologický výzkum Moravského krasu zahájil na přelomu 19. a 20. století náš nejznámější krasový badatel Karel Absolon. Vstupoval do známých jeskyní severní části krasu, objevoval a popisoval nové, vytvářel rozsáhlou fotografickou dokumentaci i podrobné mapy významných i menších jeskyní. Plány těch největších jeskyní zpracoval do nejmenších detailů. Jedna mapa obsahovala půdorys, podélné řezy a mnohdy desítky příčných řezů danými prostorami. Jednotlivé části byly barevně odlišeny a navíc mapy obsahovaly vepsané autentické poznámky jako data objevu, charakter prostor, jména objevitelů, zajímavé jevy apod. Soubor těchto map byl formou vložených příloh exkluzivně publikován v Absolonově reprezentativní knize z roku 1911 Kras Moravský a jeho podzemní svět.

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století působili v Moravském krasu další specialisté na tvorbu map jeskyní, jako např. Karl Feitl nebo Bedřich Locker. Druhý jmenovaný prováděl mapovací práce objevených prostor na vodní plavbě v Punkevních jeskyních a byl také autorem první podrobné mapy jeskyně Balcarky z roku 1933. Velmi zajímavou osobou byl inženýr Josef Kunovský, který se zabýval hledáním podzemní vody pomocí virgule. V tomto řemesle byl velmi úspěšný, a proto byl doporučen Karlu Absolonovi k hledání podzemních prostor z povrchu. Absolon této metodě zpočátku nevěřil a považoval ji za šarlatánství, když však Kunovský určil na povrchu existenci prostor Skleněných dómů v Punkevních jeskyních, názor přehodnotil. Nechal pak Kunovského projít celou oblast mezi propastí Macochou a Kateřinskou jeskyní, kde předpokládal existenci rozsáhlých jeskyní. Výsledkem Kunovského interpretací byla podrobná mapa s vykresleným průběhem hypotetických prostor. Absolon se však do těchto jeskyní nikdy nedostal a dosud se to nepodařilo ani jeho pokračovatelům.

V první polovině 20. století se již stávaly mapové soubory přirozenou součástí dokumentace jeskyní na celém území České republiky. Aktualizovaly se mapy zná­ mých jeskyní a vytvářely se mapy jeskyní nově objevených, například Zbrašovských aragonitových jeskyní, Mladečských jeskyní, Chýnovské jeskyně a krátce po jejich objevení také mapy Javoříčských jeskyní.

Ve čtyřicátých letech působila v Moravském krasu badatelská skupina vedená architektem Josefem Jalovým. Překresloval starší mapy známých jeskyní Moravského krasu a doplňoval je, zároveň vytvářel mapy nově objevených prostor. V pozdějších letech Jalový objevil některé podzemní prostory na základě interpretací geofyzikálních výzkumů na povrchu ve spolupráci s geofyzikem Františkem Meislem. Příkladem je propasťovitá jeskyně Hedvábná na Macošské plošině.

Historické mapy jeskyní jsou mimo­ řádně významnou složkou dokumentace. Zobrazují stav jeskyní v dané době, dnes je mnohdy situace prostor krasového podzemí diametrálně odlišná. Lze tak srovnávat, jak se měnil rozsah a reliéf našich jeskyní, a je možné studovat, jaké proměny některé jeskyně prodělaly. V pří­padě Svatoprokopské jeskyně je vlastně mapa jediným dokumentem, který nám poskytuje obraz, jak tato jeskyně kdysi vypadala.