Jak se bránit zemětřesením?

Tuto otázku si položil asi nejeden z nás při sledování záběrů z oblastí posti­žených zemětřesením. Pokusme se na ni odpovědět. Nejprve krátce shrneme, čemu v případě silného zemětřesení čelíme.

Tento jev vzniká podél tektonických zlomů v zemském nitru, kde čas od času dojde k náhlému uvolnění mechanické energie, která se postupně nahromadila při vzájemných pomalých posunech a deformacích litosfé­rických desek. Na zlomu tedy dojde k rychlé­mu a nevratnému posunu (až desítek metrů rychlostí jednotek metrů za sekundu), který budí mechanické vlnění – seismické vlny. Ty se šíří zemským nitrem a následně způsobují rozkmitání zemského povrchu, které může poškodit veřejnou infrastrukturu (budovy, silnice atp.).

Čím blíže je pozorovatel k aktivovanému zlomu, tím jsou tyto kmitavé pohyby silnější. Někdy dosáhne posun na zlomu přímo zemského povrchu, což se v postižené oblasti projeví spektakulární­mi (a trvalými) změnami terénu. Například tam, kde před zemětřesením poklidně tekla řeka, může vzniknout terénní stupeň a na něm vodopád. To se ovšem týká pouze nejbližšího okolí zlomu. Naopak seismické vlny se šíří stovky kilometrů daleko, a ačkoliv jejich síla (amplituda) se vzdáleností od zlomu obecně slábne, může dojít k lokálnímu zesí­lení na méně zpevněných horninách (např. na říčních a jezerních usazeninách). Tak bylo například v roce 1985 těžce poškozeno Mexico City zemětřesením, které vzniklo na více než 200 km vzdáleném zlomu. Město totiž bylo vybudováno na nezpevněných usazeninách vysušeného jezera. Škody tedy primárně způsobují kmitavé pohyby (otřesy) zemského povrchu, popřípadě trvalé změny terénu v blízkosti zlomu. Další značné škody vznikají následkem sekundárních přírodních jevů, které jsou silnými otřesy spou­štěny (např. sesuvy půdy či vlny tsunami). Tyto sekundární jevy mohou způsobit škody větší než samotné otřesy, což se například stalo při velkých zemětřeseních v Indonésii v roce 2004 a v Japonsku v roce 2011. To je však jiné téma, kterým se v dnešním článku nebudeme zabývat.

Můžeme se bránit samotným otřesům? Velmi těžko. Teoreticky bychom mohli odstranit nebo ztužit nezpevněné horniny, a tím částečně snížit úroveň možných otřesů. Jde ovšem o řešení velmi neefektivní, které se v praxi příliš neuplatňuje (nezpevněné horniny mohou dosahovat mocnosti až stovek metrů), a uvádíme ho zde jen pro dokreslení problematiky. Ačkoliv se může zdát, že jsme proti zemětřesením bezbranní, není tomu tak. Víme totiž velmi dobře, jak zabránit škodám způsobeným zemětřesením, alespoň v případě nových staveb.