Makroskandál s mikroplastem

Drobné částečky plastů jsou všude. Pohled optikou mikroskopů je odhalí v písku tichomořských atolů, v polárním ledu i v bahně ze dna Mariánského příkopu. Vznikají rozlámáním a roztrháním výrobků z nejrůznějších polymerů, uvolňují se při praní z oděvů ze syntetických vláken, pocházejí z čisticích prostředků a kosmetiky. Obvykle se do kategorie tzv. mikroplastů zahrnují částice menší než 5 milimetrů, ale jejich velikost sahá až do nanometrových dimenzí.

Průlomová studie v podezření

Veřejnost má povědomí o rizicích, která představují pro živočichy větší kusy plastů. Někteří je polykají, jiní v nich beznadějně uvíznou nebo se jim plasty zadrhnou kolem těla. Stále častěji zaznívá varování i před mikroplastem, který hltají drobní planktonní korýši, měkkýši a další tvorové. Jaké může mít taková „dieta“ pro živočichy následky, není úplně jasné. Proto vzbudila začátkem července 2016 pozornost studie publikovaná v časopise Science Oonou Lönnstedtovou a Peterem Eklövem z Univerzity v Uppsale. Švédští biologové v ní nabízeli plůdku okouna říčního vedle živých larev žábronožek i polystyrenové kuličky o průměru 0,09 milimetru. S překvapením zjistili, že rybí potěr dává přednost plastu. Následně pomaleji rostl a měnil chování. Nevšímal si například poplašných látek, které uvolňují do vody ryby napadené dravci, a tak se okouni nakrmení plastem stanou mnohem snáze kořistí štik.

Lönnstedtová s Eklövem vystavili ryby množství plastových mikročástic a ukázali, co může takové znečištění napáchat v rybích populacích. Výsledky jejich pokusu korespondovaly se skutečností, že jak okounů, tak i štik v takto zamořených oblastech citelně ubývá. Chelsea Rochmanová z Torontské univerzity, která psala k studii doprovodný komentář pro Science, přiznává, že to na ni udělalo dojem,¹⁾ a sdělovací prostředky věnovaly studii velkou pozornost. Mezitím už ale někteří vědci začali upozorňovat, že v rozporu se zavedenými pravidly Švédové nezveřejnili všechna data ze svých pokusů. A mělo být ještě hůř. Josefin Sundinová z Univerzity v Uppsale a Fredrik Jutfelt z norské Univerzity v Trondheimu vyslovili podezření, že data z experimentů vůbec neexistují.