Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1
i

Aktuální číslo:

2025/1

Téma měsíce:

Exploze

Obálka čísla

Dědictví glaciálu

 |  9. 3. 2017
 |  Vesmír 96, 176, 2017/3

Světová změna podnebí a obavy z jejích následků na jedné straně a řada nových poznatků o poměrech v posledním glaciálu na straně druhé přímo vybízejí, abychom tyto údaje zhodnotili z hlediska jejich dopadu na současné prostředí. Co kladného nám ale mohla odkázat drsná poslední doba ledová? Kupodivu je toho dost.

Představy širší veřejnosti o poměrech v poslední době ledové (viselském glaciálu) byly až do poloviny minulého století značně neurčité. S ledovou dobou byly většinou spojovány přímé projevy zalednění jako morény, bludné balvany nebo karová jezera v našich horách. Jen užší kruh odborníků věděl, co jsou říční terasy, spraše nebo z čeho pozůstávají nálezy kostí v jeskyních a cihelnách.

Po válce se s novým rozmachem vědy situace změnila v tom směru, že spolu s vydáváním map tzv. pokryvných útvarů i inženýrské geologie se dostal ke slovu i pojem periglaciál, který se týká poměrů a procesů v příledovcové zóně v chladném podnebí za významného působení mrazu na půdu i na modelaci reliéfu. Odbornou, převážně geomorfologickou literaturu přímo zaplavily názvy jako soliflukce, geliflukce, permafrost, kryoturbace, mrazový srub, pseudokar, kryoplanační terasa, kryopediment, mrazové klíny a polygony, zvířené půdy atd., které hojně pronikly i do populární literatury, zejména ochranářských nebo turistických publikací. Všechny tyto názvy symbolizovaly různé jevy v terénu, třeba určité typy skalních útvarů, které se tak staly konkrétními doklady glaciálních poměrů.

Jde sice o prvky, které zpestřují tvář krajiny a zvyšují její celkovou diverzitu, přitom však zastírají, že glaciál nám zanechal mnohem rozsáhlejší dědictví, které nejen formuje naši krajinu, ale v mnohých případech představuje i zdroje nerostných surovin nebo významné půdní substráty.

Bezpochyby nejcennějším odkazem glaciálu je spraš, což je jemná hlína tvořená především větrem navátým prachem (částice 0,002–0,06 mm), u nás původně označovaná jako žlutka, popřípadě cihlářská hlína, jinak mezinárodně loess. Spraš je sice opravdu jen hlína, ale hlína zvláštních vlastností – světle okrové barvy, prostoupená jemně rozptýleným uhličitanem vápenatým (pelitomorfní kalcit), s jemnými póry a tzv. vodivými drahami (německy Leitbahnen). Obsahuje tenké trubičky po kořenech trav (rhizosolénie), které rostly na povrchu spraše v průběhu její akumulace a které často bývají druhotně vystlány kalcitem, vystupujícím jako bělavé žilky připomínající mycélia hub (pseudomycelia). Běžné jsou rovněž vápnité konkrece velikosti třešňové pecky až velkého bramboru, lidově nazývané cicváry. Spraš není zřetelně zvrstvena a na odkryvech (v cihelnách, úvozech ap.) tvoří kolmé, celé roky vytrvávající stěny se svislými odlučnými trhlinami.

Nyní vidíte 22 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorovi

Vojen Ložek

RNDr. Vojen Ložek, DrSc., (*1925) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá geologií kvartéru. Věnuje se též malakozoologii a přednáší na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Z jeho knižních publikací připomeňme alespoň: Příroda ve čtvrtohorách (Academia, 1973), Zrcadlo minulosti (Dokořán, 2007).
Ložek Vojen

Doporučujeme

Exploze, které tvoří

Exploze, které tvoří uzamčeno

Supernovy vytvářejí v mezihvězdném prostředí bubliny. V hustých stěnách bublin vznikají hvězdy. A to, co začalo výbuchem, končí hvězdou.
Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky

Mrtví termiti odpovídají na evoluční otázky uzamčeno

Aleš Buček, Jakub Prokop  |  6. 1. 2025
Termiti představují odhadem čtvrtinu globální biomasy suchozemských členovců. Naší snahou je pochopit, jak dosáhli ekologického úspěchu, jak se...
Objev země Františka Josefa

Objev země Františka Josefa

Zdeněk Lyčka  |  6. 1. 2025
Soukromá rakousko-uherská polární výprava v letech 1872–1874 nedosáhla zamýšleného cíle, jímž bylo proplout Severní mořskou cestou a případně...