i

Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Kdo sází sady, sklízí biodiverzitu

Tradiční ovocné sady jako významný artefakt v krajině
 |  1. 2. 2017
 |  Vesmír 96, 106, 2017/2

Tradiční ovocný sad je krásným příkladem lidské činnosti v krajině. Málokdy se lze setkal s něčím, co člověk vytvořil, co není bez jeho další činnosti schopné existovat a co zároveň v lidech tak často vzbuzuje kladné pocity.

Většina lidí má ovocné sady1) ráda, a pokud je přímo nenavštěvuje,2) tak většinou ocení jejich líbivý dojem ve volné krajině. Zároveň jsou ovocné sady jedním z míst, která přírodovědce zajímají, a přitom je málokdo skutečně studoval.

Tradiční ovocné sady v krajině

Ovocné sady v naší krajině patří k poměrně častým, přesto však okrajovým krajinným prvkům. Najdeme je v podstatě v každém katastrálním území, i když tvoří zpravidla jen malou část katastru. Existují samozřejmě výjimky, jako jsou vyšší polohy v horách, kde ovocné stromy hůře rodí a rostou nebo nerostou vůbec.3) Větší plochu zabírají sady naopak v některých ovocnářských oblastech. Zpravidla to ale nejsou sady tradiční.

V mapách z našeho území to není tak nápadně patrné. Pokud se ale podíváme do map u našich západních sousedů,4) je zde možné poměrně snadno vidět, jak ovocné sady do krajiny krásně a účelově zapadaly. V okolí niv se nacházely úživné dvousečné louky s navazujícími poli na plošinách. Tam, kde byl terén příliš svažitý, byly pastviny, a na ty v hůře dostupném terénu zase navazovaly lesy. Sady se typicky a snad účelově vyskytovaly na rozhraní polí a pastvin, s výjimkou zahrad zpravidla na rozhraní intravilánu a extravilánu. Ale tolik spíše precizní německá nátura. Ovocné sady měly v minulosti jednu obrovskou výhodu – skýtaly možnost mnohého využití, tedy multifunkčnost, po níž dnes u ekosystémů tak toužebně voláme. Hlavním účelem byla pochopitelně produkce ovoce. Pokud to podmínky dovolovaly a dřeviny byly vhodně zkombinovány, byla sklizeň ovoce možná od června (rané odrůdy třešní) až téměř do zimy (ořechy). Takové kombinace mohly vzniknout i náhodou, tím, jak jeden druh upadal v nemilost a další se stával oblíbeným.

Jsou tradiční sady zemědělské monokultury?

Velké množství sadů nebylo a není ani zdaleka monokulturou jednoho druhu ovocné dřeviny. Samozřejmě to, jak byly sady zakládány, bylo do značné míry lokálně specifické a různé místní či sociální faktory zcela jistě promlouvaly i do druhového složení sadů.

Třeba ve východním Polabí se v dlouhodoběji udržovaných sadech poměrně často vyskytují slivoně. Nejsou však v monokultuře, neboť bývaly káceny kvůli napadení šarkou. Úplně vykácené sady zpravidla nahradily jabloně nebo třešně. Jabloně v sadech – i těch dlouhodoběji vedených – často převažují. Třešňovky jsou naopak dosti často rozpadlé nebo byly nově založeny na místech, kde se sad v minulosti nevyskytoval. Z dalších dřevin se místy objevovaly i hrušně a ořešáky, ale převládaly jen výjimečně. Ořešákové porosty bývají druhově chudé, což je dáno vlivem látek, kterými ořešák ovlivňuje své nejbližší okolí. Na druhou stranu každý přimíšený ořešák (především starší jedinci, kteří přežili mrazy v osmdesátých letech) na první pohled zpestřuje druhovou skladbu organismů žijících v sadech.

I když většinu vyšlechtěných odrůd ovocných dřevin na území Čech lze za původní označit jen stěží, ovocné sady se v naší krajině vyskytují již dlouho. Původní problémy s nedostatkem sadebního materiálu jsou již také dávnou minulostí. Vždyť první ovocné školky vznikly na našem území pravděpodobně již v 17. století.

Péče o tradiční sady

I samotná péče o sad skýtala řadu možností. Kromě sklizně ovoce bylo možné ze sadu získat seno nebo v něm nechat pást domácí zvířata. Poměrně často se v sadech i polařilo.5) Nicméně způsob péče byl lokálně specifický. Díky přítomnosti ovocných stromů však v sobě sady do značné míry konzervují způsoby péče běžné v minulosti. Stromy totiž do sadu pustí traktory se sekačkou jen omezeně, a tak je sad nutné spásat, kosit ručně nebo aspoň sekat ručně vedenou sekačkou. To však v sobě na straně druhé skýtá určité riziko. Právě díky omezené péči bývají sady opuštěné a postupně podléhají vývoji směrem k lesu. V horším případě se vykácí a převedou na louku či na pozemky pro výstavbu rodinných domů.6) Velmi vhodné se zdá kosení doplněné o pasení – na podzim je třeba dát pozor na ohryz borky stromů pasenými zvířaty. Výsadba nových stromů je vzhledem k pasení nebo zvěři trochu komplikovaná, ale dá se řešit napojením elektrického ohradníku na oplůtek kolem stromu. Bez ohradníku to již jde hůře, protože srnci rádi dřeviny vytloukají.

Čím je vlastně sad?

Proč vlastně některé organismy vyhledávají sady, ačkoli jsou lidským výtvorem? Sad v sobě do určité míry kombinuje les7) a louku či pastvinu. Pro druhy vázané na les může představovat otevřené a prosluněné lesy, které bývaly v krajině mnohem běžnější. Pokud se v sadě pase, tak částečně nahrazuje lesy pastevní. Pro druhy, které dávají přednost bezlesí, může naopak představovat jen o něco zastíněnější louku, která je navíc mnohem méně vystavena výkyvům počasí. Ovocné stromy nejsou překážkou ani pro vlaštovky či jiřičky, které zde často sbírají hmyz v letu.

Jinými slovy, sad je jakési umělé přechodové pásmo, kde se střetávají a mnohdy prolínají tradiční světy – les, otevřená a zastavěná krajina. Na druhou stranu, pro některé organismy zase sad může nahrazovat křovinné formace. Inu, těch možností by se asi našlo víc.

Co nám sady ukázaly?

Nyní konkrétněji k výzkumu sadů, na kterém se podíleli kolegové a kolegyně z různých českých institucí. Zjistili jsme, že ovocné sady jsou stanoviště do určité míry unikátní či přinejmenším specifická. S rostoucí plochou sadů v okolí se zvyšuje i počet druhů určité skupiny organismů v daném sadu. Usedlejší skupiny, např. měkkýši, potřebují víc sadů v bezprostřední blízkosti, zatímco třeba ptáky ovlivňoval počet sadů i na více než dvoukilometrové vzdálenosti. To odráží jejich schopnosti šíření i všeobecně známá ekologická pravidla. Zajímavé ale je, že to platí i pro marginální a navíc člověkem podmíněná stanoviště, kde nelze očekávat specializované druhy.8)

Ovocné sady pravděpodobně fungují jako nášlapné kameny pro organismy vázané na listnaté lesy.9) Jsou jim poměrně podobné druhovým složením, mohou však hostit pouze omezenější počet jedinců některých druhů. To může být např. u brouků vázaných na mrtvé dřevo vysvětleno nižším objemem dřeva ovocných stromů v porovnání s lesními dřevinami. Některé organismy v ovocných sadech kladně reagují na množství listnatých lesů v okolí. V případě saproxylických brouků to bylo dokonce v nejbližším okolí (do čtvrt kilometru). Obdobně reagovali například usedlí měkkýši. Významný byl také kladný vliv otevření zápoje už tak dost osluněných sadů.

Vzhledem k tomu, že sady jsou velmi různorodým prostředím, prolínají se v nich různá mikrostanoviště. Možná proto nejsou sady tak studovaným krajinným typem jako třeba xerotermní trávníky. Studovat, potvrzovat nebo vyvracet v nich některé základní ekologické vzorce (třeba vztah organismů k velikosti stanoviště) není vůbec snadné. Jeden z výsledků studia sadů ukazuje, že se v nich některé skupiny chovají poněkud divně. A ty, které by se měly chovat podobně – například florikolní brouci a denní motýli –, mají rozdílné nároky. Třeba motýli dávají přednost rostoucímu množství nektaru, zatímco brouci vázaní na květy byli spíše ovlivněni topografií.10)

Jiným příkladem mohou být někteří měkkýši, kteří lezou do korun stromů, ačkoli to normálně nedělají.11) Podobně do korun lezou i určití mravenci, o nichž literatura tvrdí, že žijí pouze pod zemí. V sadech se také poměrně často vyskytují druhy dříve běžné a dnes se již vytrácející – například některé vřetenušky.12) Vyskytují se tu i druhy ohrožené nebo chráněné zákonem,13) dokonce i ty, které jsou v literatuře uváděny jako pralesní relikty.14)

Kromě bezobratlých jsou sady poměrně významným stanovištěm i pro ptáky. Jsou vhodným místem pro život ptáků zemědělské krajiny i lesních specialistů. Některé lesní druhy místy dávají přednost sadům před polopřirozenými lesními fragmenty. Že není sad jako sad, ukázalo srovnání tradičních sadů se sady komerčními. Nenašel se jediný druh, který by komerční sady upřednostňoval. Odezva ptáků k různým charakteristikám prostředí je velmi propojená a komplexní. Někteří specialisté sady vyhledávají zřejmě právě proto, že v sobě propojují mnoho mikrostanovišť lesa a otevřené krajiny.

Ovocné sady jsou subjektivně unikátní ukázkou péče člověka o krajinu v minulosti, často i velmi dávné. Nejsou extrémně druhově bohaté. Spíše jsou tak různorodé, že v každém z nich lze nalézt něco nového.15) A některé druhy je dnes aktivně vyhledávají. Dokonce jsou někdy jejich posledním útočištěm. Sady bohužel z naší krajiny rychle mizí, často během několika málo let. Nové se zakládají jen sporadicky a jsou spíš dílem nadšenců. Více se vysazují jen sady komerční, které ty tradiční nepřipomínají ani vzdáleně – tedy alespoň z pohledu jiných organismů, než je člověk. Vzhledem k nezbytnosti sadů pro biologickou rozmanitost nezbývá než jim držet palce, anebo se o ně jednoduše starat a začít vysazovat nové. Vězte, že i vysokokmenný sad může vás i vaši rodinu v době sklizně velmi potěšit.

Poznámky

1) Budu se věnovat tradičním ovocným sadům, ve kterých jsou různé odrůdy různých druhů ovocných dřevin naroubovány převážně na vysokém kmeni a dnes již zpravidla neslouží ke komerčním účelům.

2) A že těch důvodů je velmi mnoho. Kromě líbání partnerek pod rozkvetlou třešní se stále ještě najde řada lidí, kteří si jdou do sadu natrhat ovoce. Moje portugalská kolegyně žasla, že si může natrhat jablek, kolik chce, a nikomu to nevadí. Sady často využívají i včelaři. Myslivci zde budují zásypy. Částečně díky nim a zčásti díky tomu, že jsou útočištěm zvěře, si kromě ovoce také můžete odnést pěknou sbírku kloše jeleního ve vlasech…

3) I v našich pohořích se může pozornější turista setkat s ovocnými stromy. Příkladem mohou být Orlické hory, kde ovocné stromy v lesích i mimo ně potvrzují přítomnost lidského obydlí v minulosti. Anebo to mohou být semenáče, potomci stromů již uhynulých. To je zase možné vidět v Bílých Karpatech.

4) Například Kieser A.: Forstkartenwork. Herzogtum Württemberg 1683.

5) Pod ovocnými stromy se pěstovaly zemědělské plodiny, např. okopaniny (brambory), zelenina (zelí) nebo i drobné ovoce (jahody).

6) PLoS ONE 10, e0126178.

7) Ovocné dřeviny jsou pro organismy obyčejné listnaté stromy.

8) Agriculture, Ecosystems and Environment 178, 71–77.

9) Naturwissenschaften 101, 499–504.

10) Journal of Insect Conservation 18, 637–642.

11) Acta Musei richnovensis 19, 12–16.

12) North-Western Journal of Zoology 9, 1–5, a Acta Musei richnovensis 18, 16–24.

13) Acta Musei richnovensis 17, 10–14.

14) Acta Pruhoniciana 96, 53–64, a Naturwissenschaften 101, 499–504.

15) Obecně lze říct, že mají poměrně vysokou β-diverzitu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie

O autorovi

Jakub Horák

Doc. Jakub Horák (*1979) vystudoval lesnictví a ekologii na České zemědělské univerzitě. Na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze se zabývá především biologickou rozmanitostí.
Horák Jakub

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné