i

Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Konečně spolehlivý nález

Mikrobiální koberce v usazeninách středočeského neoproterozoika
 |  4. 12. 2017
 |  Vesmír 96, 712, 2017/12

Málokteré pátrání v novodobé historii české geologie přinášelo tak rozporuplné interpretace jako hledání zkamenělin či jiných stop někdejšího života v mocných, místy výtečně odkrytých horninových sledech českého neoproterozoika (závěrečného úseku starohor).

Ponechme pro tuto chvíli stranou bouřlivou diskusi o nedávných a nových výsledcích radiometrického datování, které kladou část zmíněných horninových sledů až do nejspodnějších prvohor. Vycházíme z toho, že přinejmenším podstatná část tzv. neoproterozoika Čech je skutečně starohorní, a ne mladší.

Ve své době revoluční, a přesto zřejmě zcela mylná byla zpráva Ignaze Rodiće (1931) o nálezu kulovitých křemitých schránek radiolarií (mřížovců) z proterozoických silicitů na vrchu Ládví v Praze. Radiolarie jsou dnes prokazatelně známy až od nejstaršího paleozoika, a objevují se tedy současně s jinými organismy tvořícími pevné minerální schránky. V druhé polovině 20. století byly na různých místech a v různých horizontech českého neoproterozoika nalezeny původně organické (polymerní) mikroskopické schránky řazené k umělé skupině Acritarcha, mikrobům vesměs zřejmě blízkým říši rostlin. Některé z těchto nálezů při dalším zkoumání neobstály – ukázalo se, že se může s velkou pravděpodobností jednat o útvary anorganické; u většiny z nich však nelze biogenní původ zpochybnit. Pochybnosti a předběžná opatrnost se do značné míry týkají i dalšího typu potenciálně biogenních struktur, stromatolitů (Vesmír 95, 456, 2016/7) v českém neoproterozoiku.

Výzkum stromatolitů, „tkáňových kamenů“ (tedy lamelovaných horninových útvarů nejčastěji polokulovitého, válcovitého či větvičkovitého tvaru vzniklých za pomoci mikroorganismů), však inicioval během posledních desetiletí pátrání po mikrobech na mořském dně v nejrůznějších prostředích a kontextech. Ne že by šlo o úplně nové téma; uvažoval o něm již Paracelsus v 16. století. Usazeniny prosycené mikrobiálním životem byly nalezeny na mnoha přílivových plošinách, což jsou různě široké pobřežní plošiny tvořené organogenními bahny a jemnozrnnými písky naplavenými z moře za přílivu. Různě barevné či páskované (podle typu mikrobů žlutě, zeleně, červeně a šedě) měkké sedimenty přílivových plošin byly popsány v 19. století.

Nyní vidíte 18 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorech

Martin Souček

Radek Mikuláš

Oldřich Fatka

Milada Vavrdová

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné