i

Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Konečně spolehlivý nález

Mikrobiální koberce v usazeninách středočeského neoproterozoika
 |  4. 12. 2017
 |  Vesmír 96, 712, 2017/12

Málokteré pátrání v novodobé historii české geologie přinášelo tak rozporuplné interpretace jako hledání zkamenělin či jiných stop někdejšího života v mocných, místy výtečně odkrytých horninových sledech českého neoproterozoika (závěrečného úseku starohor).

Ponechme pro tuto chvíli stranou bouřlivou diskusi o nedávných a nových výsledcích radiometrického datování, které kladou část zmíněných horninových sledů až do nejspodnějších prvohor. Vycházíme z toho, že přinejmenším podstatná část tzv. neoproterozoika Čech je skutečně starohorní, a ne mladší.

Ve své době revoluční, a přesto zřejmě zcela mylná byla zpráva Ignaze Rodiće (1931) o nálezu kulovitých křemitých schránek radiolarií (mřížovců) z proterozoických silicitů na vrchu Ládví v Praze. Radiolarie jsou dnes prokazatelně známy až od nejstaršího paleozoika, a objevují se tedy současně s jinými organismy tvořícími pevné minerální schránky. V druhé polovině 20. století byly na různých místech a v různých horizontech českého neoproterozoika nalezeny původně organické (polymerní) mikroskopické schránky řazené k umělé skupině Acritarcha, mikrobům vesměs zřejmě blízkým říši rostlin. Některé z těchto nálezů při dalším zkoumání neobstály – ukázalo se, že se může s velkou pravděpodobností jednat o útvary anorganické; u většiny z nich však nelze biogenní původ zpochybnit. Pochybnosti a předběžná opatrnost se do značné míry týkají i dalšího typu potenciálně biogenních struktur, stromatolitů (Vesmír 95, 456, 2016/7) v českém neoproterozoiku.

Výzkum stromatolitů, „tkáňových kamenů“ (tedy lamelovaných horninových útvarů nejčastěji polokulovitého, válcovitého či větvičkovitého tvaru vzniklých za pomoci mikroorganismů), však inicioval během posledních desetiletí pátrání po mikrobech na mořském dně v nejrůznějších prostředích a kontextech. Ne že by šlo o úplně nové téma; uvažoval o něm již Paracelsus v 16. století. Usazeniny prosycené mikrobiálním životem byly nalezeny na mnoha přílivových plošinách, což jsou různě široké pobřežní plošiny tvořené organogenními bahny a jemnozrnnými písky naplavenými z moře za přílivu. Různě barevné či páskované (podle typu mikrobů žlutě, zeleně, červeně a šedě) měkké sedimenty přílivových plošin byly popsány v 19. století.

Nyní vidíte 18 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorech

Martin Souček

Radek Mikuláš

Oldřich Fatka

Milada Vavrdová

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné