i

Aktuální číslo:

2019/11

Téma měsíce:

Ceny Neuron

Konečně spolehlivý nález

Mikrobiální koberce v usazeninách středočeského neoproterozoika
 |  4. 12. 2017
 |  Vesmír 96, 712, 2017/12

Málokteré pátrání v novodobé historii české geologie přinášelo tak rozporuplné interpretace jako hledání zkamenělin či jiných stop někdejšího života v mocných, místy výtečně odkrytých horninových sledech českého neoproterozoika (závěrečného úseku starohor).

Ponechme pro tuto chvíli stranou bouřlivou diskusi o nedávných a nových výsledcích radiometrického datování, které kladou část zmíněných horninových sledů až do nejspodnějších prvohor. Vycházíme z toho, že přinejmenším podstatná část tzv. neoproterozoika Čech je skutečně starohorní, a ne mladší.

Ve své době revoluční, a přesto zřejmě zcela mylná byla zpráva Ignaze Rodiće (1931) o nálezu kulovitých křemitých schránek radiolarií (mřížovců) z proterozoických silicitů na vrchu Ládví v Praze. Radiolarie jsou dnes prokazatelně známy až od nejstaršího paleozoika, a objevují se tedy současně s jinými organismy tvořícími pevné minerální schránky. V druhé polovině 20. století byly na různých místech a v různých horizontech českého neoproterozoika nalezeny původně organické (polymerní) mikroskopické schránky řazené k umělé skupině Acritarcha, mikrobům vesměs zřejmě blízkým říši rostlin. Některé z těchto nálezů při dalším zkoumání neobstály – ukázalo se, že se může s velkou pravděpodobností jednat o útvary anorganické; u většiny z nich však nelze biogenní původ zpochybnit. Pochybnosti a předběžná opatrnost se do značné míry týkají i dalšího typu potenciálně biogenních struktur, stromatolitů (Vesmír 95, 456, 2016/7) v českém neoproterozoiku.

Výzkum stromatolitů, „tkáňových kamenů“ (tedy lamelovaných horninových útvarů nejčastěji polokulovitého, válcovitého či větvičkovitého tvaru vzniklých za pomoci mikroorganismů), však inicioval během posledních desetiletí pátrání po mikrobech na mořském dně v nejrůznějších prostředích a kontextech. Ne že by šlo o úplně nové téma; uvažoval o něm již Paracelsus v 16. století. Usazeniny prosycené mikrobiálním životem byly nalezeny na mnoha přílivových plošinách, což jsou různě široké pobřežní plošiny tvořené organogenními bahny a jemnozrnnými písky naplavenými z moře za přílivu. Různě barevné či páskované (podle typu mikrobů žlutě, zeleně, červeně a šedě) měkké sedimenty přílivových plošin byly popsány v 19. století.

Nyní vidíte 18 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Geologie

O autorech

Martin Souček

Radek Mikuláš

Oldřich Fatka

Milada Vavrdová

Doporučujeme

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Petr Baldrian  |  14. 11. 2019
Pokud vezmeme v úvahu, kolik dat získaných sekvenačními metodami (tzv. high-throughput-sequencing) je v současné době k dispozici, je možné se...
Probouzení nesmrtelnosti

Probouzení nesmrtelnosti

Marek Janáč  |  11. 11. 2019
Nesmrtelnost – věčná touha a hybatelka dějin života na planetě Zemi. V biologickém slova smyslu žene k plození potomstva, ve smyslu duchovním k...
Zabití ekonomikou

Zabití ekonomikou

Lucie Kalousová  |  11. 11. 2019
„Silná ekonomika vám může zlomit srdce,“ napsal v roce 2007 americký ekonom Christopher Ruhm. [1] Narážel tím na dobře zdokumentovaný paradox...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné