Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Anti-deuteron

 |  14. 7. 2016
 |  Vesmír 95, 471, 2016/7

1966:

V červnu 1965 ohlásil prof. L. M. Lederman z Columbia University se svými spolupracovníky objevení anti-deuteronu. Je to prvé „anti-jádro“ (tedy jádro atomu antihmoty, složené z více elementárních částic, i když zatím jen ze dvou), jehož existence byla fyzikálně prokázána. Je složeno z antiprotonu a antineutronu a představuje anti-jádro těžkého vodíku, tedy anti-deuteria. Tento objev je přímým důkazem možnosti existence antihmoty (z níž jsme dosud znali jen elementární částice) s obdobnými jadernými vaznými silami jako v normálních atomových jádrech. Pojem antihmoty složené ze záporně nabitých jader, kolem nichž obíhají kladně nabité pozitrony, se tak dostává z oblasti spekulativní do oblasti reálných fyzikálních výzkumů.

M. Černoch (Vesmír 45, 222, 1966/7)

2016:

Existenci antihmoty předpověděl Paul Dirac v roce 1928. Pozitrony (antielektrony) se objevu dočkaly roku 1932, antiprotony se přidaly v roce 1955 a antineutrony o rok později. První antijádra se podařilo v roce 1965 vytvořit hned dvěma týmům – jednak v Brookhavenské národní laboratoři (o čemž informuje výše přetištěná zpráva), jednak v CERN. V sedmdesátých letech fyzikové přidali třetí nukleon: jádro antihelia 3 tvořené dvěma antiprotony a jedním antineutronem vzniklo roku 1971, jádro antitritia s jedním antiprotonem a dvěma antineutrony roku 1975. Rozšíření o každý další nukleon snižuje pravděpodobnost vzniku (anti)jádra při srážkách těžkých jader v urychlovačích tisíckrát, na jádro antihelia 4 (dva antiprotony, dva antineutrony) si tak fyzikové museli počkat do roku 2011.

Přidat k antijádru pozitronový obal a vytvořit první antiatomy se v CERN podařilo v roce 1995, ale devět atomů antivodíku existovalo pouhých 30 miliardtin sekundy. Před pěti lety už fyzikové dokázali udržet antivodík „při životě“ nekonečných sedmnáct minut, což umožnilo detailnější studium jeho vlastností.

-ov-

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Jaderná fyzika
RUBRIKA: Vertikála

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...