Safra, tudy jsem jít nechtěla!

Labyrinty patří v etologii ke klasickému vybavení výzkumníka, pokud tedy nezkoumá holuby, opice či motýly, kteří labyrintům příliš neholdují. Testujete-li však šváby, potkany, žížaly či svinky, je labyrint velmi užitečnou pomůckou pro zkoumání kognitivních funkcí vašich modelových druhů. Pro suchozemské stejnonožce se labyrint osvědčil jako velmi užitečná pomůcka také na měření stresu – stresovaná zvířata mají vyšší tendenci „kličkovat“ (tj. systematicky střídat odbočky vlevo a vpravo) než svinky spokojené, které labyrintem víceméně náhodně bloumají. Význam takového kličkování je zřejmý – když budete pořád odbočovat na jednu stranu, budete chodit v kruhu. Alespoň pokud jste svinka, která má ve svém okolí obvykle trsy trav, kameny a podobné překážky.

Každý, kdo labyrinty používal, jistě potvrdí, že zvíře občas „změní názor“, otočí se a chodbičkou se vrátí na předchozí křižovatku. Výzkumníci takové chování obvykle ignorují a zaznamenávají pouze cíl, do kterého živočich dorazí (dorazí-li vůbec), případně takové pozorování z pokusu vyřadí. Ne tak Toru Moriyama, který právě těmto opravám věnoval zvláštní pozornost. Ke svým pokusům používá systém dvou otáčecích jednoduchých T-labyrintů, které jsou spojeny krátkou chodbičkou. Když je svinka v jednom labyrintu, dokáže jej Toru natočit tak, aby jí zvolená chodba vyústila do druhého labyrintu. Teoreticky tedy může svinka chodit labyrintem „napořád“, je-li trpělivost experimentátora (anebo jeho zlomyslnost) dost vysoká. Za zmínku snad i stojí, že ač se jedná o japonský výzkum, toto zařízení je vyrobeno ze dřeva a ovládáno ručně.

Během experimentů Toru Moriyama zaznamenával nejen odbočování svinek, ale i „opravy směřování“ jejich pohybu. Zajímalo ho, s čím souvisí pravděpodobnost, zda se svinka rozhodne otočit a jít zpět. Zjistil, že toto korekční chování zvyšuje pravděpodobnost kličkování čili že svinka se například rozhodne vrátit a změnit odbočku z levé na pravou spíše tehdy, když předtím odbočila právě vlevo. A navíc si poté dává pozor a pečlivěji střídá při dalším procházení levé a pravé odbočky. To je jistě pozoruhodné a ještě lépe to vystihuje onu dříve popsanou hypotetickou „promyšlenost“ či „cílevědomost“ svinčího úprku (Vesmír 93, 74, 2014/2). Metodologickým nedostatkem však zjevně je, že Toru otáčí právě tím labyrintem, ve kterém se svinka nachází. Pokud by se někomu podařilo výsledky zopakovat na zařízení, kde zvířata nejsou při chůzi rušena, bylo by to moc pěkné potvrzení kognitivních schopností svinek.

Moriyama T. et al.: Behav. Processes, DOI: 10.1016/j.beproc.2015.11.016