Don‘t panic! Don‘t panic! I o život je třeba běžet chladnokrevně!

Kličkování je definováno jako střídavé změny směru pohybu živočicha. Toto chování je mezi etology velmi oblíbené, protože se dá lehce zkoumat v laboratořích, například v bludištích (hlavně s křižovatkami ve tvaru písmene T). Víme proto, že kličkování je při snaze odejít z nevyhovujícího prostředí efektivnější než náhodné střídání směru chůze – když zvíře střídavě odbočuje vpravo a vlevo (kličkuje), dostane se dále, než když mění směr náhodně (tak se může i vrátit do výchozího bodu). Proto se kličkování považuje za „korekční chování“ – zvíře systematicky koriguje svůj směr pohybu tak, aby se dostalo dále. Systematičtějším kličkováním suchozemští stejnonožci reagují v laboratorních podmínkách na řadu negativních podnětů: v bludištích například více kličkují hladovějící stejnonožci i stejnonožci trápení přílišným suchem. Novozélandští zoologové z Canterburské univerzity se rozhodli ověřit, zda stejné chování vyvolá i přítomnost predátora.