Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Teorie vzdělanosti

 |  3. 3. 2016
 |  Vesmír 95, 174, 2016/3

Problém jak zajistit špičkové vzdělání, aniž bychom omezili širokou dostupnost vysokoškolského studia, je vážný. Buřičsky však tvrdím: je dobře, že máme tolik vysokoškoláků. Konrád Liessmann by se mnou jistě nesouhlasil.

Knihu Konráda P. Liessmanna „Teorie nevzdělanosti“, v níž tento rakouský filosof a literární vědec nenechává na moderní vědě, jejím hodnocení, systému univerzit a úrovni vzdělanosti v Evropě ani nit suchou, vydalo nakladatelství Academia v roce 2012. Této knize se dostalo velké pozornosti a inspirovala bohatou diskusi i na stránkách tohoto časopisu. Nejpozději od té doby se od českého intelektuála dbalého své cti očekává, že bude nad stavem vzdělanosti v naší zemi hořekovat. Já nebudu. Místo toho si dovolím P. T. čtenářům nabídnout a provokativně obhajovat několik mimořádně buřičských thesí1):

1. dnešním dětem se dostává lepšího vzdělání než jejich rodičům a prarodičům, tj. nám;

2. skutečnost, že až sedmdesát procent populačního ročníku vstupuje na vysoké školy, je skvělá zpráva;

3. špička dnešních studentů je lepší, než jsme byli v jejich věku my, a instalatérů je dost.

Zkušenost mne naučila, že ničím se člověk neznemožní víc než optimismem. Opěvování starých dobrých časů a hlásání blížící se zkázy je celkem bezriziková cesta k intelektuálnímu přijetí. Nicméně já to risknu.

Podívejme se na jednotlivé body podrobněji:

Já žádné skvělé školy nezažil

Za prvé: Podle toho, co člověk skoro denně čte, by se zdálo, že naší generaci a generaci našich rodičů se dostalo skvělého vzdělání, které z nich vytvořilo aristokraty ducha naplněné ideály židovsko-křesťanské civilizace, vybavené na jedné straně hlubokými znalostmi humanitních oborů, na straně druhé díky maturitě z matematiky schopností hbitě nacházet nejmenší společné jmenovatele a integrovat é na ixtou.

Nyní vidíte 21 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výchova a vzdělávání
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Jan Konvalinka

Doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc., (*1963) vystudoval biochemii na Karlově univerzitě v Praze. Přednáší biochemii a molekulární biologii na Přírodovědecké fakultě UK v  Praze a vede biochemickou laboratoř zabývající se úlohou proteáz v regulaci biologických procesů v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a na katedře biochemie PřF UK. Od roku 2014 je prorektorem UK. Je též členem Učené společnosti ČR a nositelem ceny za biochemii za r. 1997 a Ceny ministryně zdravotnictví ČR za r. 2003.
Konvalinka Jan

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné