Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Pomocnice ku porodu, báby pupkořezné

 |  4. 2. 2016
 |  Vesmír 95, 116, 2016/2

Porodní bába, porodní asistentka, ženská sestra. Jaká byla geneze první kvalifikované ženské profese, která vznikla z ženské solidarity?

Ženy v Evropě, na rozdíl od některých mimoevropských civilizací, nikdy nerodily o samotě, ale spoléhaly na pomoc jiné ženy. Porodní bába je produktem ženské solidarity – mezi sousedkami, matkami, tetami, švagrovými pomáhajícími při porodu od antického starověku vynikla postupně ta nejobratnější.

Prvek příbuzenství přestal hrát rozhodující roli. Mezi rodičku a pomocnici vstoupil honorář, nejistý a vyplácený v různých formách. Prestiži se báby netěšily: od středověku do 18. století stály takřka na okraji společnosti. Přičítalo se jim spolčování s ďáblem, příprava podezřelých lektvarů, andělíčkářství (oprávněně), uhranutí dobytka i lidí. Od čarodějnic je dělila jen nezřetelná hranice.

Veřejná moc proto sáhla ke kontrole a reglementaci jejich činnosti. Hodlala tak zamezit jak nepatřičnostem, tak vysoké úmrtnosti matek a dětí. Prokazatelně od poloviny 15. století začala města vydávat „babické řády“, které obsahovaly jak výčet povinností bab, tak některé zákazy, například spolčování či požívání alkoholických nápojů v průběhu porodu. Nařízení byla pro všechny báby v dané oblasti závazná, stejně jako složení zkoušky před městským lékařem nebo již vyzkoušenou porodní bábou.

Muži, včetně lékařů, se porodů stranili. Operace, porody nevyjímaje, byly přenechány chirurgům neboli ranhojičům (pokud se specializovali na porodní zákroky, říkalo se jim „akušéři“), lékařům zůstaly interní obory. K záchraně novorozence směl ranhojič provést operativní výkon na umírající rodičce, nebo „zmenšujícími operacemi“ rozčlenil plod a porod ukončil. Rodičku zpravidla nezachránil.

Nyní vidíte 12 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy

O autorovi

Milena Lenderová

Prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc., (*1947) vystudovala historii a francouzštinu na Filozofické fakultě UK. Působí v Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Ve svých odborných pracích se zabývá genderovou problematikou zejména 19. století a dějinami česko-francouzských kulturních vztahů stejného období. Je mj. autorkou knih K hříchu i k modlitbě, Mladá fronta, Praha 1999, a Zdenka Braunerová, Mladá fronta, Praha 2000. V roce 2007 jí Francie udělila Řád akademických palem.
Lenderová Milena

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.