Lék od mořského hada a další překvapení

Antimikrobiální peptidy (dlouhé zhruba 10–50 aminokyselin) jsou zajímavou a hlavním proudem imunologie trochu přehlíženou skupinou molekul, podílející se na obraně proti patogenním mikroorganismům. Tyto molekuly jsou díky specifickému uspořádání hydrofobních a pozitivně, resp. negativně nabitých aminokyselinových zbytků v polypeptidovém řetězci schopny vázat se na povrchové membrány některých mikroorganismů, vytvářet v nich póry a tím je hubit.

Pozoruhodná je selektivita tohoto působení – tyto peptidy samozřejmě nesmějí napadat buňky organismu vlastní, ale pouze buňky potenciálních škůdců; dosáhnout toho zjevně lze v důsledku odlišností lipidového a proteinového složení povrchových membrán buněk vlastních a mikrobiálních.

Antimikrobiální peptidy byly izolovány a charakterizovány např. z hemolymfy hmyzu (cekropiny, moricin), hmyzího jedu (melitin) či kůže obojživelníků (magainin, dermaseptin, buforin). Máme je ale i my savci, a to jak v lyzozomech fagocytů, tak především ve většině epiteliálních buněk; převaha z nich spadá do skupin tzv. kantelicidinů a defensinů.

Nedávno byl objeven velmi zajímavý a potenciálně prakticky využitelný antimikrobiální peptid ze skupiny kantelicidinů v jedu mořského hada vodnáře modroskvrnného (Hydrophis cyanocinctus).¹⁾ Je složen z třiceti aminokyselin, účinkuje proti širokému spektru bakterií, kvasinek a plísní a téměř neubližuje savčím buňkám. Pozoruhodné je, že je schopen nejen proděravět mikrobiální membrány, ale má i výrazné protizánětlivé účinky, protože inhibuje produkci zánětlivých cytokinů (TNF-α, IL-1β, IL-6) vyvolanou bakteriálními lipopolysacharidy. Hadí kantelicidin se totiž váže na molekuly lipopolysacharidů gramnegativních bakterií a tím zabraňuje jejich agonistické vazbě na receptor TLR4. Tento unikátní peptid má tedy evidentně zajímavý terapeutický potenciál, a to zvláště v nynější době, kdy vzrůstá odolnost bakterií proti běžným antibiotikům.