Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1
i

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Čtvrtý druh

 |  3. 11. 2016
 |  Vesmír 95, 614, 2016/11

Sítnice obsahuje specializované světločivné neurony zvané tyčinky a čípky. Tyčinky umožňují černobílé vidění, zatímco čípky barevné. U Homo sapiens, stejně jako u všech ostatních úzkonosých primátů (Catarrhini), lze za normálního stavu rozlišit tři druhy čípků – L, M a S. Každý z těchto čípků obsahuje jiný světločivný protein (opsin), citlivý na specifické rozmezí vlnových délek. Zjednodušeně řečeno nám tyto tři různé čípky umožňují vidět červenou (L), zelenou (M) a modrou (S) barvu, přičemž každý z nich je schopen registrovat asi 100 barevných odstínů. Počet kombinací těchto barevných odstínů nám dává celkový počet barev, který je lidské oko za normálních okolností schopno vnímat, tj. přibližně 1 000 000. Gen kódující syntézu „zeleného“ opsinu je umístěn na chromozomu X a existuje ve dvou alelách: OPN1MW (alela 1) a OPN1MW2 (alela 2). Většina lidí má alelu 1, podle níž se syntetizuje funkční „zelený“ opsin. Naproti tomu se podle alely 2, která je patrně mutací alely 1, obvykle syntetizuje opsin, který je většinou nefunkční, a její majitel má tak jeden typ nefunkčních čípků. Vyskytne-li se na jediném mužském chromozomu X alela 2, pak je tento muž barvoslepý. Žena bude barvoslepá pouze v případě, že by oba její chromozomy X nesly alelu 2. Naproti tomu žena, která nese na jednom chromozomu X alelu 1 a na druhém alelu 2, vnímá barvy naprosto normálně, ale místo tří typů čípků má čtyři. Na základě známého procenta barvoslepých mužů v populaci, kteří od svých matek zdědili alelu 2, lze odvodit, že tetrachromatických žen by v populaci mělo být asi 12 %. Britské vědce zajímalo, zda se mezi nimi vyskytují takové, které by měly alelu 2 produkující funkční opsin. Po více než 25 letech hledání se jim prostřednictvím důmyslných testů skutečně podařilo jednu takovou ženu najít. Sítnice této ženy je opatřena čtyřmi funkčními čípky a je schopna registrovat neuvěřitelných 100 000 000 barevných odstínů. Procento těchto funkčně tetrachromatických žen v lidské populaci však zůstává neznámé. Jedním z možných důvodů, proč zůstávají skryty, je ten, že většina věcí, které dnes vnímáme jako barevné, je vytvořena lidmi s běžným trichromatickým viděním a tetrachromatické ženy tak v moderním světě postrádají stimuly pro svůj „superzrak“.

G. Jordan et al., J. Vission, DOI: 10.1167/10.8.12

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jan Kollár

Mgr. Jan Kollár, Ph.D., (*1991) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. Zabývá se druhovou diverzitou a evolucí mikrobů, zejména rozsivek. Aktuálně působí na Katedře ekologie PřF UK v Praze, kde studuje mikrobiální společenstva alpských ledovcových toků ohrožených globálními změnami klimatu.
Kollár Jan

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...