Akvárium, sucho a voda
| 6. 10. 2016Všednodenní aktivita většiny obyvatel Česka začíná dnes o hodinu později, než na počátku devadesátých let. Startujeme v sedm hodin ráno. Prozrazují to o nás odběrové křivky na monitorech energetických dispečerů, které dennodenně kreslíme tím, jaké přístroje v průběhu týdne synchronizovaně zapínáme spolu s miliony spoluobčanů.
Podle tohoto vpravdě sociologického barometru se ještě před 20 lety dalo určit, jaké je právě roční období. Rozdíl ve spotřebě elektřiny mezi létem a zimou už ale mezitím zmizel. Velké množství obyvatel si pořídilo klimatizaci a jiné komfortní pomůcky, umožňující přečkat období tropických veder. Spotřeba v parných letních dnech táhne křivky vzhůru, přestože ještě zdaleka nejsme v tomto ohledu tak vybaveni, jako jinde ve světě. Energetici se pak musejí chovat jako správci akvária, v němž je nutno udržet stabilní hladinu vody, přestože každý z nás neustále otevírá a zavírá některé z mnoha kohoutků, kterými se dá z akvária voda vypouštět. V extrémních a dlouhotrvajících vedrech značně přibývá problémů s tímto úkolem spojených. Slunce, opírající se do fotovoltaických elektráren, „pumpuje“ do přenosové soustavy velké množství elektřiny, kterou je třeba nějak ventilovat, aby pomyslné akvárium nepřeteklo. Jedním z takových regulačních prvků mohou být vodní elektrárny.
Elektřina z vody
Celosvětově lidstvo získává z vodních elektráren šestinu své roční energetické spotřeby. Existují země, které na tento zdroj spoléhají více, jako třeba z 95 procent africká Zambie (viz s. 584), nebo severoevropské Norsko, kde vodní elektrárny kryjí 98 procent veškeré spotřeby. České vodní elektrárny naproti tomu vyrábějí jen necelá tři procenta naší produkce elektřiny.
Do budoucna by toto procento mohlo vzrůst. Existují vážně míněné plány na výstavbu dalších obřích přečerpávacích vodních elektráren, výkonnějších než elektrárna Dlouhé stráně, která zatím český žebříček vede s instalovaným výkonem 2 × 325 megawatt. Vytipováno je šest míst: Slavíč u Frýdku-Místku, Šumný důl v Krušných horách, Spálená v Hrubém Jeseníku, Červená jáma v Krušných horách, Smědavský vrch v Jizerských horách a Velká Morava v masivu Králického Sněžníku.
Poněkud bizarně vypadá i nápad vytvořit přečerpávací elektrárnu prokopáním 27 km dlouhého a 10 metrů širokého potrubí mezi jihočeským Lipnem a rakouským Aschachem. Tento gigantický vodní tobogán by měl převýšení 442 až 456 metrů podle stavu hladiny obou vodních děl. Za pořizovací cenu 45 až 55 miliard by nabídl v turbínovém provozu výkon 1000 megawatt. Oponenti z řad ekologů upozorňují, že pravidelné míchání vod Dunaje a Vltavy by mohlo napáchat nedozírné škody na životním prostředí. Každopádně i seriózněji míněné úvahy o šesti výše popsaných lokalitách mají řadu odborných kritiků právě kvůli vlivu na životní prostředí v dotčených územích.
Malé na suchu
Na druhou stranu by stavba nových přečerpávacích vodních nádrží mohla mít smysl jednak jako spolehlivé úložiště levných přebytků ze stále rostoucího množství obnovitelných zdrojů, popřípadě jako stabilní záložní zdroj schopný pomoci krýt jejich krátkodobé výpadky. V tom je role přečerpávacích nádrží nezastupitelná navzdory tomu, že u nás mají podíl jen 14,8 procenta na elektřině vyrobené z kinetické energie vody.
Naproti tomu čtyřicetiprocentní podíl na výrobě elektřiny ve vodních elektrárnách mají malé vodní elektrárny s instalovaným výkonem do 10 megawatt. Jde však o zdroj mimořádně zranitelný v obdobích dlouhotrvajícího sucha. Silně se to projevilo v loňském roce, kdy letní sucha řadu malých vodních elektráren odsoudila k zahálce, někde až čtyřměsíční. Podle zákona totiž vodní elektrárna nesmí vyrábět elektřinu, pokud by její činnost snížila zůstatkový průtok v řece pod stanovené minimum. Že kontroly ukázaly porušení zákona u více než čtvrtiny provozovatelů, je už poněkud jiná píseň, po jejímž zpěvu zůstaly na suchu peněženky přistižených provozovatelů.
Boj vodou
Pokud se vrátím k příměru s akváriem, inženýři den co den sledují monitory počítačů a ventily našeho „akvária“ točí tak, abychom nezůstali na dně vypuštěné skleněné nádoby. Buďme za to rádi. Slyšel jsem nedávno od jednoho vysokoškolského pedagoga o inženýrovi ze země na pomezí Evropy a Asie, který za ním přišel s žádostí vést doktorskou práci na téma „Voda, jako nástroj ovlivňování politiky na Blízkém východě.“ Byl odmítnut, a tak totéž téma studuje v jiné zemi. Pokud nebudeme chytří, někdo jednou projeví zájem o kohoutky našeho akvária.
Partnerem seriálu je společnost E.ON Česká republika, s. r. o.
Příspěvek je na partnerovi nezávislým redakčním textem.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [205,09 kB]