Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Teorie polovzdělanosti v době digitální třenice

 |  7. 1. 2016
 |  Vesmír 95, 56, 2016/1
 |  Seriál: Vzdělání a vzdělanost, 1. díl (Následující)

Počínaje lednovým číslem budeme na stránkách Vesmíru přinášet zamyšlení nad stavem společnosti, vzdělanosti, životního prostředí, přírody, politiky či ekonomiky, zkrátka současného světa. Autorem prvního příspěvku je Andrew Lass, americký profesor kulturní a sociální antropologie, který žil až do vyhoštění v roce 1973 v Československu a nyní působí na americké Mount Holyoke College (viz také Vesmír 78, 665, 1999/12; 94, 18, 2015/1).

Je to mu víc než rok, co jsem se nechal v Praze slyšet na téma Teorie polovzdělanosti v době digitální třenice.1) Teď se mi naskýtá příležitost opět se zamyslet nad otázkou, která mě dlouho trápí i fascinuje, a něco o tom napsat.

Kdykoliv se náš vědecký názor nebo umělecký nápad dotknou svého předmětu, u všeho, co nás badatele a umělce přitahuje jak magnetické pole, dojde k třenici. Někde mezi výdrží a štěstím z toho vzejde obnovený náhled, větší hloubka nebo širší záběr. Často to ale nikam nevede, a zrovna tak často při cestě šlápnete někomu na kuří oko. V druhém případě můžete jen doufat, že máte „protekci“, která vás z té šlamastyky dostane, či to štěstí, že žijete v demokracii, kde se názorová neshoda nejen toleruje, ale je i veřejně přístupná.

A tak je to i s názory na podstatu vzdělanosti a účel vysokých škol. Ironický háček spočívá v tom, že zmíněné tvůrčí a myšlenkové procesy a jejich realizace jsou na těchto názorech přímo závislé.

Jazyková (ne)kultivovanost

Na mém semináři lingvistiky jsme nedávno probírali jazykovou kompetenci a schopnost přepínat rejstříky, například mezi spisovným a hovorovým nebo mezi jedním a druhým jazykem (doma jsme mluvili anglicky, venku jsme s bratrem mluvili česky), podle potřeby a především v závislosti na konkrétní situaci. Ne všichni lidé ze stejného prostředí ovládají plynule dostupnou škálu rejstříků a mají dostatečné sociální cítění, aby věděli, kdy na který rejstřík přepnout. V tom kontextu jsem se zmínil o své obavě z rostoucí eroze jazykové kompetence, zvlášť znatelné v zemích, kde se jazyk etabloval jako národní, ale nikoliv světový, s dlouholetou kulturní tradicí navíc spojenou s představou o všeobecné kultivovanosti. To byl od počátku samozřejmě případ češtiny a slovenštiny, ale také namátkou třeba dánštiny nebo korejštiny.

Bohužel dnes už to není jen záležitost tzv. malých národů. Pokud donedávna byly němčina, ruština a hlavně francouzština vnímány jako jazyky, jejichž znalost nám „otevře brány do světa“, tak dnes se snad skoro každý věnuje angličtině.2) A to je situace celosvětová. Důsledek je dvakrát nepříjemný, rodilí mluvčí angličtiny jsou míň motivovaní ke studiu cizího jazyka, zatímco ostatní se učí angličtině zaměřené převážně na praktické potřeby své profese či zájmu. V prvém případě to znamená, že mluvím nevytříbenou angličtinou (a přesto se všude domluvím) a v druhém případě nemám vytříbený ani jeden jazyk (první jsme tříbili naposled na střední škole a angličtinu mám praktickou).3) Nová profesní elita (lékaři, právníci, vědci apod.) nezná ani nepotřebuje kultivovaný rodný jazyk, zatímco angličtinu používá řekněme lékařskou nebo obchodní, což umožňuje účast v relevantní mezinárodní komunitě.

Na semináři přišla řeč i na politiky. Respektive na chvastouna Donalda Trumpa, svárlivého a vulgárního miliardáře a televizní osobnost, usilující o nominaci za republikánskou stranu do voleb na příštího amerického prezidenta. Všichni jsme se shodli na tom, že jeho jazyková (ne) kultivovanost je nejenom zjevná, ale taky zjevně vypovídá o jeho všeobecné omezenosti, řečeno jinak, že jeho jazyk odpovídá jeho rozumu.

Nyní vidíte 33 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Výchova a vzdělávání
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Andrew Lass

Andrew Lass (*1947) je americký profesor kulturní a sociální antropologie; vedle vědecké práce se věnuje fotografii, kresbě a poezii. Narodil se v New Yorku, vyrůstal ale v Praze, kde se jeho rodiče (oba novináři) usadili. Studoval na FAMU a na Filozofické fakultě UK, provázel Allena Ginsberga při jeho pobytu v Praze a stal se členem Pražské surrealistické skupiny. V roce 1973 byl se svými rodiči normalizačním režimem z Československa vyhoštěn. Na Massachusettské univerzitě v Amherstu získal doktorát v oboru kulturně-sociální antropologie. Přednáší na Mount Holyoke College v Massachusetts, kde byl v roce 1999 jmenován plným profesorem a roku 2005 získal ocenění nejlepšího pedagoga. Za svou pedagogickou činnost byl také oceněn Americkou antropologickou společností, která mu v roce 2010 udělila Award For Excellence in Undergraduate teaching of Anthropology. Akademie věd ČR mu udělila Cenu Jana Evangelisty Purkyně (1995). Na podzim 2014 dostal Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových – Vize 97, která vydala výběr z jeho prací vzniklých po roce 1990 — Místo času. Česky vydal tři sbírky básní: Mandala, Hra na slepou bábu a Hrdlořezy a zvukomalby.
Lass Andrew

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné