Teorie polovzdělanosti v době digitální třenice

Diskuse o budoucnost i vysokých škol, o akademické svobodě, svobodě slova a hlavně o smyslu a záruce vzdělanosti musí postupovat s ohledem na historický vývoj těchto hodnot a institucí, jež je ztělesňovaly, ale především také musí odpovídat na výzvu, kterou nám všem klade dnešní doba digitální třenice.

Pojem třenice (friction), který upozorňuje na situovanost globalizace, jsem převzal ze stejnojmenné studie americké antropoložky Anny Lowenhaupt Tsingové z roku 2004.¹⁾ Otřepanou výzvu „myslete globálně, jednejte lokálně“ je totiž nutné doplnit o hlubší a podrobnější popis mnohotvárnosti jednatelů a procesů, které spoluúčinkují na lokálních jevech (lze tak o nich říct, že jsou manifestací globálního), ale které mohou mít globální dopad.

Často zmiňovaným příkladem je ekologická krize, podobně je však potřeba mluvit o problému a následném dopadu rostoucí mediakracie.

Nejedná se tu o začarovaný kruh. Jde spíš o to, upozornit, že globální fakt není totéž co lokální jev, respektive že výraz globální označuje uvědomění si propojenosti různých lokálních jevů.

Autorce (a mně) jde o to, poukázat na dvě důležité hnací síly, na roli univerzálních, translokačních hodnot (které mají svá lokální zpředmětnění) na straně jedné a na vznik třecích ploch v konkrétních trhlinách nesourodých procesů (jejichž lokalita je povětšinou na periferii). Autorka chce poukázat na dramatický dopad mezinárodních koncernů dřevařského, hutního a dalšího průmyslu na indonéský venkov, na chudobu, epidemie a také odlidnění, odlesnění a zánik tradičních zemědělských praktik, lokální flóry a fauny, kultury a především domorodých znalostí. Přičemž klíčový univerzální konatel jsou peníze (a jejich potenciální hodnota) jako zprostředkovatel zisku.

Peníze, jak dobře známo,²⁾ jsou maximálně směnitelné (ne nadarmo se jim říká „měna“), nemají konkrétní vztah k dárci či příjemci a nemají mimosměnnou hodnotu (jakou má například diamantový náhrdelník). Historicky jsou v některých případech soběstačné, jejich hodnota je ztělesněna (mince je zlatá), naopak papírové peníze jsou jen papírové, ručitelem jejich hodnoty je centrální banka. Dnes je jejich hodnota funkcí globální elektronické bankovní sítě (burza). Australské hutní společnosti stačí mít v Indonésii zastupitelství, všichni jsou chyceni v síti zisku a univerzální podoby „měny“, respektive slibné hodnoty suroviny (a ještě přesněji směnné hodnoty hutní firmy na newyorské burze). Třecí plocha je doslova vroucí (na obálce knížky je fotografie hořící džungle).

Forest fires in Indonesia spawn ecological disaster zní titulek článku v dnešních novinách, které jsem ráno otevřel na stránce Zprávy ze světa.³⁾