Vidět se zkrátka vyplatí

Světločivnost některých jednobuněčných organismů asi nikoho nepřekvapí. Klasickým příkladem světločivné struktury je stigma krásnooček a alespoň u některých fotosyntetizujících organismů lze za světločivné považovat i chloroplasty, u nichž byly pozorovány specifické světlem indukované pohyby. Mezi takové pohyby chloroplastů patří například natáčení ke zdroji světla v případě slabého osvětlení, nebo seskupování kolem buněčného jádra a jeho zastínění před mutagenními účinky UV záření v případě příliš intenzivního osvětlení. Nejdokonalejší dosud objevené světločivné organely však mají obrněnky z čeledi Warnowiaceae. Tyto tzv. ocelloidy, poprvé popsané už v roce 1884, nápadně připomínají komorové oko mnohobuněčných živočichů a obsahují struktury, které svou stavbou a patrně i funkcí připomínají sítnici, čočku a rohovku. Detailní stavba těchto vnitrobuněčných struktur byla studována elektronovou mikroskopií a tomografií a jejich evoluční původ poodhalily genomické analýzy. Podle nich má sítnici připomínající vrstva plastidový původ a „rohovka“ původ mitochondriální. Warnowiidní obrněnky jsou predátoři disponující vystřelovacím ostnem, který připomíná nematocyst žahavců. Vědci se domnívají, že funkční komorové oko detekuje pozici a pohyb kořisti a chemickými signály komunikuje s dalšími částmi buněčného těla, což výrazně zefektivňuje lov. Komorové oko warnowiidních obrněnek je výjimečným příkladem konvergentní evoluce komplexní struktury a dokazuje, že vidět se zkrátka vyplatí. (DOI: 10.1371/journal.pone.0118415; DOI: 10.1038/nature14593)