Seriál nový nejen obsahem

„Přendávám mšice z kytky na kytku. Ale potřeboval bych to dělat ještě mnohem rychleji,“ odpověděl entomolog Jan Hrček na naši otázku, co dělá v životě rychle. Proč je pro něj právě tato poněkud neobvyklá činnost tak důležitá? Dozvíte se na s. 496–499 (Vesmír 94, 496, 2015/9) v prvním dílu seriálu Jsem z Akademie věd.

Budeme v něm představovat mladé vědce pracující v ústavech AV ČR, kteří jsou něčím mimořádní. Na mnoho skvělých badatelů se v seriálu nedostane, naším cílem není vytváření nějakého žebříčku excelence, chceme spíše představit rozmanitost oborů a přístupů prostřednictvím inspirativních osobností mladších čtyřiceti let. Právě tato generace bude v následujících letech udávat směr vědeckému zkoumání.

Partnerem seriálu je Akademie věd ČR. Co to znamená? Jde o výsledek spolupráce, která je svou formou pro Vesmír nová a zasluhuje si proto stručné vysvětlení.

V tištěných médiích se čtenář běžně setkává s materiály několika typů. V první řadě je to redakční obsah, tedy články kmenových redaktorů a externích spolupracovníků. Kvůli nim si čtenář časopis kupuje či předplácí. Dále inzerce. Na tu sice občas nadává, ale nebýt jí, nebylo by ani redakčního obsahu, protože bez inzerce se žádný časopis neuživí. A je-li dobře zacílená, bývá pro čtenáře také přínosem. Její specifickou formou je komerční prezentace. Za její obsah odpovídá inzerent, ale formou se podobá spíše článku.

Jenomže mediální trh se prudce vyvíjí. Zaběhnutými pravidly zacloumala finanční krize i technologická revoluce odvádějící pozornost potenciálních čtenářů k internetu a mobilním aplikacím. Tištěná média na situaci reagují různě. Některá zanikla či přešla pouze na on-line distribuci, další se podbízejí inzerentům i za cenu rezignace na novinářské zásady. Vesmír touto cestou nejde a nepůjde.

Seriál Jsem z Akademie věd je jedna z inovací, které jsme se rozhodli vyzkoušet a o nichž jsme přesvědčeni, že jsou v souladu s posláním, které náš časopis dostal roku 1871 do vínku od svého zakladatele Václava Kumpošta: „Pěstování věd přírodních v rozměrech nejširších je životní otázkou naší! K rozřešení její zdárnému působiti bude pak povždy účelem listu našeho.“ Seriál uvádíme v seznamu inzerce, protože podpora Akademie věd ČR není jen morální. Od klasické inzerce a od komerční prezentace se odlišuje: detailní koncepce seriálu, výběr protagonistů i zpracování jednotlivých pokračování je dílem redakce Vesmíru. Nepodepsali bychom se pod nic, za čím si plně nestojíme. A existence seriálu samozřejmě neznamená, že se mimo něj nebudeme věnovat i jiným odborníkům například z univerzit.

Edelman, největší světová firma zaměřující se na public relations, ve své zprávě,¹⁾ analyzující nové možnosti inzertní spolupráce v kontextu proměňujícího se mediálního trhu, podobné řešení označuje jako „paid co-creation“, tedy „placené spoluvytváření“. V případě Vesmíru je role redakce větší než kde jinde. Těší nás důvěra AV ČR v to, že redakční materiál věnovaný jejím pracovníkům představí tuto instituci způsobem, který bude i pro čtenáře zajímavější než klasický inzerát. Edelman toto řešení označuje za zřejmě nejslibnější a z etického hlediska nejbezpečnější novou formu spolupráce mezi médiem a zadavatelem inzerce.

Základním stavebním kamenem vztahu časopisu a jeho čtenářů je důvěryhodnost, která pramení ze serióznosti, nezávislosti, objektivity a kritického přístupu k redakční práci. A také z otevřenosti, s jakou časopis se svými čtenáři komunikuje. Média se mění, klíčové zásady naší práce zůstávají.