Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Biodiverzita střední Evropy a kvartérní paleozoologie

 |  9. 7. 2015
 |  Vesmír 94, 434, 2015/7
 |  Seriál: Vojen Ložek, 5. díl (PředchozíNásledující)

Povaha a zdroje biodiverzity, přirozené rozmanitosti přírody, se v posledních desetiletích oprávněně staly centrálním tématem organismální biologie. V dnešním výzkumu této problematiky se bohatě uplatňují především nejaktuálnější metodické možnosti současné vědy – molekulární biologie, komplexní analýza rozsáhlých databází a složité interpretační a matematické modely. Sběr empirických dat a pracné hledání přímých dokladů o historii současné biodiverzity k hlavnímu proudu těchto výzkumů nepatří. O to potřebnější je nezastupitelnost tohoto přístupu si alespoň občas připomenout. Životní jubileum Vojena Ložka je k tomu ideální příležitostí.

Více než sedmdesát let intenzivní vědecké aktivity jubilanta s celou plejádou pilířových objevů, ilustrujících historický rozměr středoevropské biodiverzity, skýtá současně poučení, co je třeba při studiu této problematiky důsledně respektovat. Připomenout tu lze třeba ohled k interdisciplinární povaze předmětu, nutnost souběžné aplikace neontologických i paleontologických hledisek. Patrně hlavním poselstvím Ložkova působení je ovšem to, že určujícím úběžníkem přírodovědeckého zájmu a klíčovým zdrojem poučení musí být příroda sama ve svých konkrétních projevech. Ty jsou totiž invariantní vůči kolotání výkladových, ideologických a metodických schémat různých čítankových pravd a školních pouček. Poznatky umožňující překročit jejich rámec lze získat jedině z přírody. Tento výměr se pokusím doložit na dvou příkladech.

Jádrové oblasti biodiverzity

Jádrovými oblastmi středoevropské biodiverzity jsou hory (obr. 1). V této souvislosti se tradičně hovoří o tzv. oreálním fenoménu: krajina s širokým rozpětím nadmořských výšek je členitější, vytváří široké spektrum mikroklimatických situací a pestrou mozaiku abiotických podmínek intenzivně obměňovaných vlivem erozních a sedimentačních procesů. Nejvýraznějším příkladem jedinečnosti horského fenoménu jsou zejména poměry alpínského a niválního pásma – chladného bezlesí nad horní hranicí lesa (ve střední Evropě 1550–1800 m n. m.). To představuje sice jen necelá 3 % plochy evropského kontinentu, ale žije tu více než 2500 druhů cévnatých rostlin (přes 20 % evropské flóry). Podobné je to u řady skupin bezobratlých živočichů a obratlovců. [1] Většinou jde o formy úzce vázané na toto prostředí, často endemity. Přes 17 % flóry Alp tvoří endemické druhy alpínské zóny.

Nyní vidíte 14 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorovi

Ivan Horáček

Prof. RNDr. Ivan Horáček, CSc., (*1952) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na katedře zoologie této fakulty vedl oddělení zoologie obratlovců. Zabývá se systematikou, evolucí a ekologií savců, zejména netopýrů, paleoekologií čtvrtohor a filosofickými přesahy přírodovědných témat.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné