Aktuální číslo:

Renesance pijavky lékařské

| 4. 6. 2015

| Vesmír 94, 334, 2015/6

Metodu „pouštění žilou“ lékaři sice ještě nedávno zavrhovali jako nevědeckou, dnes však zažívá renesanci. S tím roste i zájem o pijavku lékařskou a také mezinárodní obchod s tímto tvorem.

První zmínky o léčbě pomocí pijavek pocházejí již ze starověkého Egypta. Pijavku lékařskou (Hirudo medicinalis, Linnaeus 1758) pak využívali lidé po staletí. Krevsající pijavky totiž vylučují ve slinách hirudin, látku, která působí proti srážení krve a zároveň tlumí bolest. Stejné účinky má například heparin.

Starověcí egyptští lékaři léčili pouštěním žilou řadu rozličných nemocí – záněty, křeče, horečky nebo dnu. Vrcholu obliby dosáhla pijavka lékařská v 19. století, kdy nastal její enormní sběr v přírodě a v některých místech výskytu vedl až k jejímu vymizení.

Pijavka ohrožená a chráněná

Na začátku 20. století ztratila pijavka lékařská svou popularitu, protože se nehodila do konceptu tehdejší moderní medicíny. Současně v této době zároveň postupně ubývaly vhodné přirozené biotopy – teplé stojaté vody přirozeného původu, slepá nebo mrtvá ramena řek, tůně v záplavových územích (inundaci) a staré rybníky bez intenzivního chovu ryb. Degradace prostředí způsobila pokles výskytu obojživelníků, kteří jsou jedinými přirozenými hostiteli juvenilů pijavky lékařské. Mladá pijavka totiž nedokáže prokousnout silnou kůži savce, a tak nenalezne-li hostitele z řad obojživelníků, umírá ještě před dosažením dospělosti.