Aktuální číslo:

2019/9

Téma měsíce:

Hejno

Rytiny zvířat jako reflexe pravěkého života

 |  2. 3. 2015
 |  Vesmír 94, 156, 2015/3

Valcamonica, severoitalské údolí pojmenované podle starověkého kmene Kamunů, obsahuje jednu z největších sbírek pravěkého skalního umění. Pro rytiny postav lidí, zvířat, domů, zbraní, map či geometrických obrazců zde posloužily většinou horizontální skály ohlazené údolním ledovcem. S výjimkou hojných drobných symbolů a značek rozesetých po údolí bez zjevné kompozice a vyrytých zřejmě cestujícími obchodníky či bojovníky se zdá, že veškerá výroba těchto obrazců byla soustředěna do rukou velmi úzké skupiny osob (kněžích?) a mohla probíhat formou rituálu.

Mezi slavnými topografickými mapami, labyrinty a válečníky zaujmou i vyobrazení zvířat, někdy věrná předloze, jindy zaznamenaná formou symbolu. Zvířena je ústředním motivem nejstarších rytin v údolí, datovaných do pozdního paleolitu a mezolitu. Nacházíme na nich naturalistická zobrazení velkých savců, většinou jelenovitých kopytníků, někdy probodaných oštěpy. Podobné obrazy známe i z jiných oblastí – šířily se patrně z arktické Skandinávie až do Středomoří a na Blízký východ. V dalších obdobích se náměty mění a v centru pozornosti se ocitají lidé, z neolitu jsou známé především schematické „modlící se“ či „tančící“ postavy. V jejich společnosti se často nacházejí rytiny psů a v této souvislosti se uvažuje o tom, že psi byli tehdejšími lidmi uctíváni. K loveným zvířatům (nejčastěji jsou zobrazováni jeleni, ale i horští kopytníci jako kamzíci a kozorožci) tak přistupují první domestikované druhy; kromě psa jsou hojné figury hovězího skotu a koz. V závěru neolitu pak nacházíme první rytiny volských zápřahů táhnoucích pluhy. Z množství vyobrazení se přesto zdá, že zemědělství a chov zvířat byly zatím jen doplňkovou činností k lovu a rybolovu. To se změnilo v eneolitu, kdy se do pozice hlavních námětů posouvá pastevectví; kromě výše zmíněných domácích zvířat se na rytinách nově objevuje i prase. K novým vynálezům patří i kolo, takže spřežení volů už na vyobrazeních netáhnou pouze pluhy, ale i čtyřkolové vozy. Specifikou tohoto období jsou pak úchvatné menhirové sochy a tzv. monumentální kompozice, megalitické skalky pokryté uspořádanými rytinami, zachycujícími v jednom celku veškerý život tehdejších zemědělců. Doba bronzová nám přináší další domestikovaný druh, koně – ten je zobrazen jako tažné i jezdecké zvíře. Význam loveckých scén se mění; dominantním prvkem je stále jelen, který se však z pozice prosté kořisti přesouvá do polohy zbožštěného zvířete. Tento význam je ještě prohlouben v následujících obdobích, v halštatu a zejména v laténu, patrně v souvislosti s kultem boha Cernunna. Na předchozí časové fáze rovněž navazuje uctívání psů a býků. V laténu se na stránkách skalních komiksů významně rozšiřuje množství živočišných druhů, především domestikovaných. Objevují se oslové a domácí ptáci včetně kuřat, husí a kachen; zjišťujeme zobrazení vodních i lesních ptáků a v závěru období i introdukci králíka. Koně jsou často umístěni do jednoho celku s domy a slouží tak jako vyjádření statusu. Kromě pozemských zvířat pak ve všech časových fázích výjimečně nacházíme i prapodivná mytická stvoření, popřípadě různé antropo-zoomorfní postavy.

S nástupem Etrusků se mění společnost i způsoby záznamu a nové obrazy jsou ryty už jen vzácně, mnohde jsou dokonce obrazárny opuštěny, zapomenuty a překryty detritem. V posledním století jsou tak mnohé skvosty evropského skalního umění nově objevovány a popisovány, takže spektrum uměleckých projevů pravěkých Kamunů se stále rozšiřuje. Znázorněný obsah je mnohovrstvý, od výjevů z každodenního života přes scény chápané jako forma modlitby před lovem, bojem či jinou činností po různé symboly s neupřesněným významem a nespočetnými interpretacemi. Náboženský význam rytin je nám ovšem zřejmý i do současnosti – staré umění je totiž na některých místech překryto křesťanskými symboly ve snaze přivlastnit si poselství v nich obsažené, nebo je aspoň zneutralizovat.

 

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Zdeňka Sůvová

Mgr. Zdeňka Sůvová (*1978) vystudovala zoologii na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Zabývá se archeozoologií a paleoekologií, a to v prostoru evropském i blízkovýchodním.

Doporučujeme

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Chůze v davu: impulzy bez doteku

Milan Krbálek  |  2. 9. 2019
„Nejednou nás chybný krok ponořil až ke stehnům do tmavého rosolovitého bahna, které se na metry kolem nás pod našimi kroky vlnilo. Jeho přilnavá...
Sportující faraon

Sportující faraon

Břetislav Vachala  |  2. 9. 2019
Schopný král byl zárukou, že nezvítězí síly zla a chaosu a „boží země“ Egypt bude trvale vzkvétat a bude se dařit jejímu lidu. To potvrzoval...
První obraz horizontu černé díry

První obraz horizontu černé díry

Michal Bursa  |  2. 9. 2019
Když jsme spolu s Vladimírem Karasem v roce 2010 psali o vyhlídkách radioastronomie na přímá pozorování černých děr (Vesmír 89, 226, 2010/4), byla...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné