Liší se mužské a ženské srdce?
| 2. 3. 2015Ženy ve srovnání s muži více ohrožují deprese, osteoporóza, astma, kuřácký karcinom plic a autoimunitní choroby. Naproti tomu u infekčních chorob pohlavní rozdíly zřejmé nejsou. A jak je to s chorobami srdce a cév?
Motto: Muž a žena jsou dokonalé lidské bytosti, které se však v mnoha ohledech významně liší. A proč právě srdce by mělo být stejné…? (obr. 1)
Počet klinických i experimentálních prací, které se zabývají pohlavními rozdíly kardiovaskulárního systému, v posledních letech významně stoupá; podle údajů Web of Science bylo přitom ještě v roce 1989 jejich množství zanedbatelné (obr. 2). Co je příčinou rostoucího zájmu? Zřejmě především dvě skutečnosti:
- přibývá důkazů o odlišném chování mužského a ženského srdce za fyziologických a patologických podmínek;
- objevily se rozporuplné zprávy o prospěšnosti či škodlivosti hormonální substituční terapie.
Muži ohroženější
Choroby srdce a cév patří mezi onemocnění, kde se pohlavní rozdíly významně uplatňují. Muži jsou obecně vystaveni většímu riziku: nejedná se přitom jen o ischemickou chorobu srdeční, ale i o další poruchy kardiovaskulárního systému, jako je například vysoký krevní tlak, poruchy rytmu či srdeční selhání. Po menopauze však incidence kardiovaskulárních chorob stoupá i u žen a rozdíly se vyrovnávají. Toto zjištění svádělo k jednoznačnému vysvětlení, že za všechno mohou estrogeny; to vedlo k vysoké popularitě tzv. hormonální substituční terapie. Avšak výsledky rozsáhlých klinických studií ukázaly, že podávání estrogenů ženám po menopauze nejenže výskyt kardiovaskulárních onemocnění nesnížilo, ale incidence ischemické choroby srdeční dokonce stoupala; mýtus byl tedy značně zpochybněn.
Studie na samcích nestačí
Do objasnění příčin pohlavních rozdílů by mohly rozhodujícím způsobem promluvit experimentální studie. Bohužel situaci značně komplikuje přístup experimentálních kardiologů; převážná většina prací, které se dosud studiem mechanismů vzniku kardiovaskulárních chorob zabývaly, byla totiž prováděna pouze na samcích laboratorních hlodavců.
U samců totiž neovlivňuje patogenetické mechanismy kolísání hormonální aktivity; dalším, často opakovaným argumentem je obtížné srovnávání stejně starých a stejně vážících jedinců; samice, odpovídající věkem samcům, jsou vždy lehčí. Zdá se však, že se situace začíná pomalu měnit: v posledních letech stoupá počet experimentálních prací, které srovnávají samce i samice a příčiny rozdílů analyzují.
Pokusme se nyní krátce shrnout alespoň některé základní dostupné informace o pohlavních rozdílech kardiovaskulárního systému za fyziologických a patologických podmínek.