Nová čeleď korálů

Éra popisování nových živočišných kmenů (Vesmír 75, 156, 1996/3; 80, 437, 2001/8 a 84, 344, 2005/6) minula, a tak se zoologové zase potěší i pouhou novou živočišnou čeledí, i kdyby byla popsána jen na základě molekulárně genetických analýz, aniž bychom opravdu našli dosud nevídané zvíře. Takovým způsobem vznikla nová čeleď osmičetných korálů.

Navenek vypadají mnozí osmičetní koráli podobně: 1–2 cm velcí polypi mají osm peříčkovitých ramen a osm přepážek v láčce; kolonie si tvoří měkkou nebo tvrdou společnou větevnatou kostru – jakou, to vlastně při zběžném pohledu ani nepoznáme. Trochu odlišní a poznatelní jsou pérovníci s pravidelnou kolonií, jemně větevnaté rohovitky a ploché modré pláty jednodruhového řádu Helioporacea.

Moc tedy nepřekvapí, když se obecně beztvaré měkké kolonie laločnic a laločníků ukážou být vzájemně nepříbuznými. A tak se některé dříve i některé nedávno popsané druhy (Alcyonium rotiferum, Alcyonium valdiviae, Eleutherobia aurea a Eleutherobia grayi) oddělily na základě sekvencí několika málo jaderných a mitochondriálních genů do skupiny velmi vzdálené od ostatních laločníků (Alcyonacea). Dostaly rodové jméno Parasphaerasclera a kvůli své osamělé fylogenetické pozici hned i vlastní čeleď.

Jak to tak u taxonů popsaných nově na základě molekulárních dat bývá, hned se najdou docela pěkné morfologické znaky, které novou skupinu charakterizují a které jsme vlastně měli celou dobu před očima. Pakulotvrdkovití jsou koráli s měkkou prstovitě laločnatou kostrou, s monomorfními polypy, bez stálého vyvýšeného pohárku (calyx). Tvrdá tělíska v gelovité hmotě kolonie jsou hrbolatě kulovitá (odtud jméno) a krátce paprsčitá, trvale zbarvená. V polypech tvrdá tělíska chybějí. Tito koráli nemají symbiotické zooxantely. Podle této kombinace znaků byly do nové čeledi zařazeny i další druhy rodů Alcyonium a Eleutherobia, které nebyly analyzovány molekulárně. Všechny druhy jsou známy z Jižní Afriky a z Palau.

Samozřejmě nezůstane u této jedné taxonomické změny. Celá čeleď laločnicovitých (Alcyoniidae) se rozpadla po celé podtřídě osmičetných korálů, stejně jako takzvaní stoloni. Heliporidae se drží poblíž pérovníků a dohromady poblíž pravých tvrdých korálů, vedle nich je pár skupin stolonů, pak nově oddělené pakulotvrdky a teprve potom se objeví změť laločnic, stolonů, varhanitek a rohovitek. Úplně na bázi osmičetných je rod Cornularia a tak také mohl vypadat společný předek. Nebo se ukáže, že tento pohled, založený na dnes už zastaralé analýze jen několika málo genů, je špatně a tisícigenové fylogeneze nám vrátí starý systém? (Zookeys 346, 59–83, 2013)