Vede konkurence k růstu počtu druhů?

Konkurence o zdroj bývá často považovaná za jednu z hlavních příčin vzniku nových druhů (tzv. diverzifikace či rozrůznění). Když ovšem ti nejschopnější konkurenti ovládnou daný zdroj jako první, slabší konkurenti se nejen nestihnou rozrůznit, ale většinou ani nepřežijí. To, co známe z ekonomie i běžného života, zkoumal tým vedený Susan F. Baileyovou a Reesem Kassenem z Kanady na koloniích bakterie rodu Pseudomonas. Pozorovali, jak se chovají bakterie blízce příbuzných kmenů (tedy kmenů se stejnými ekologickými nároky) a vzdáleně příbuzných kmenů (s různými nároky) v konkurenci o zdroj potravy. Konkrétně je zajímalo, za jakých podmínek se jednotlivé bakteriální kmeny začínají rozrůzňovat v nové druhy, a kdy je naopak diverzifikace brzděna.

Kanadští výzkumníci došli k následujícím závěrům. Když byli v pokusu přítomni jen jedinci z blízce příbuzných bakteriálních kmenů, míra jejich rozrůzněnosti rostla úměrně s jejich počtem jako důsledek síly konkurence o zdroj. To je vcelku intuitivní závěr, který má svoji analogii v konkurenci firem na trhu: vícero firem využívajících podobnou technologii výroby a tedy soutěžících o tentýž zdroj bude dosahovat vysokých nákladů (cena tohoto zdroje bude vysoká) a tudíž nízkého zisku. Budou tak motivováni poohlédnout se po alternativních technologiích využívajících jiný zdroj. Toto přizpůsobení umožní soužití více různých firem zároveň.

Když však výzkumníci do pokusu přidali jedince ze vzdáleněji příbuzného kmene, závisel další scénář na tom, zda byl tento nový kmen silnější v konkurenci o zdroj a zda byl schopný diverzifikace (což výzkumníci věděli předem podle genetické výbavy daného kmene). Pokud byl nový kmen pouze silnější, ale neuměl se diverzifikovat, slabšího konkurenta vytlačil v přímé konkurenci o zdroj, ovšem bez vzniku nových druhů. Pokud však splnil obě tyto podmínky, začal se rozrůzňovat, až obsadil veškerý prostor k diverzifikaci (nikový prostor) on. Je tudíž možné, že náklady diverzifikace jsou za určitých podmínek nižší než přímá konkurence s jiným, byť slabším, kmenem. V případě, že byl nový kmen slabší a v konkurenci o zdroj neobstál, šanci na přežití měl pouze tehdy, pokud se včas stihl alespoň částečně rozrůznit. Zajímavé ovšem bylo, že když se tento slabší konkurent sám specializovat nedokázal, diverzifikaci silnějšího kmene uspíšil, a to dokonce víc, než kdyby byl v pokusu přítomen původní kmen sám při stejné hustotě jedinců, tak jako v zde popsaném prvním případě. Velký počet druhů v daném společenstvu, zdá se, podněcuje vznik ještě více druhů.

Podobnou hypotézu zformuloval Sir Ronald Aylmer Fisher v roce 1960, když se snažil vysvětlit obrovskou druhovou bohatost tropů ve srovnání s mírným pásmem. Nicméně přestože tato hypotéza dokáže vysvětlit mechanismus rychlejšího vzniku druhů v tropech, příčinu jejich počáteční velké druhové bohatosti je třeba hledat jinde. (Bailey, S. F. et al.: Proc. R. Soc. B, 280, 2013)