Aktuální číslo:

2020/4

Téma měsíce:

Jazyk

Obratlovci mořských hlubin

 |  10. 4. 2014
 |  Vesmír 93, 200, 2014/4
 |  Seriál: Genomová čítanka, 1. díl (Následující)

Od dob, kdy byl po letech intenzivního snažení přečten lidský genom, doznala genomika řady pokroků a díky stále nižší časové i finanční náročnosti se v posledních letech nově přečtené genomy rojí jako houby po dešti. Po všemožných patogenech, hospodářsky významných organismech a modelových druzích, na jejichž studium se vzhledem k perspektivě praktického využití poznatků snáze získávaly prostředky, se tak dnes dostávají na řadu organismy vysloveně podivné a marginální. Typickou ukázkou je latimerie – relikt kdysi početné skupiny Actinistia (střapcoploutví), dlouho považovaný za nejbližšího žijícího příbuzného nás, suchozemských čtvernožců. Nahlédnutí do jejího genomu významně podpořilo konkurenční představu, že toto místo ve skutečnosti náleží bahníkům (Dipnoi). Jelikož však genom bahníků kvůli své enormní velikosti na přečtení stále čeká, genetický kód latimerie zatím představuje nejlepší zdroj informací pro sledování změn, jež se odehrály během přechodu obratlovců na souš. Nejzásadnějších obměn na cestě od lalokoploutvé ryby k obojživelníkovi doznaly pochopitelně především geny podílející se na vývoji končetin, ledvin, sluchového a čichového ústrojí či imunitního systému, a to jak na úrovni regulace exprese, tak jejich vlastní přítomnosti v genomu. Sama latimerie v porovnání s jinými obratlovci vykazuje nápadně nižší rychlost evoluce kódujících sekvencí, snad v důsledku milionů let skrytého přežívání v extrémně stabilním prostředí hlubokomořských jeskyní. Titul „živá fosilie“, zmiňovaný v souvislosti s morfologickou podobností s vyhynulými příbuznými, si tedy může právem ponechat. (Nature, doi: 10.1038/nature12027)

Nyní vidíte 46 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Minařík

Mgr. Martin Minařík (*1987) vystudoval zoologii obratlovců na PřF UK v Praze. Jako doktorand na katedře zoologie se v současné době věnuje studiu evoluce a morfogeneze hlavových struktur obratlovců, ve volném čase pak především herpetologii.

Doporučujeme

Ovlivňují léky na vysoký tlak náchylnost k infekci koronavirem?

Ovlivňují léky na vysoký tlak náchylnost k infekci koronavirem?

Stanislav Rádl  |  9. 4. 2020
Vzhledem k vysoké infekčnosti koronaviru SARS-CoV-2 je zajímavý jeho způsob proniknutí do buňky s využitím enzymu ACE-2, který je součástí systému...
Bitva o život začíná

Bitva o život začíná

Marek Janáč  |  6. 4. 2020
Bylo mu 32 let, když opouštěl republiku s vizí dvouleté stáže za velikou louží. Dnes je Karel Pacák celosvětově nejcitovanějším vědcem ve svém...
Záhada „zmenšujícího se“ protonu

Záhada „zmenšujícího se“ protonu uzamčeno

Petr Slavíček  |  6. 4. 2020
Rozměr protonu patřil až do roku 2010 k údajům, o kterých se příliš nepochybovalo. Shodovaly se na něm různé experimenty, všechny vedly k poloměru...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné