Bixa orellana, americký šafrán nové doby

Jedním ze známějších druhů amazonských dřevin je Bixa orellana¹⁾ (oreláník barvířský, achiote, annatto) patřící do čeledi Bixaceae (oreláníkovité). Je to keř či malý strom, který dorůstá maximálně do výšky 10 m. V době tvorby plodů je oreláník doslova obsypán červenými (až našedivělými) štětinatými tobolkami ve tvaru srdce. Každá tobolka obsahuje semínka, jež jsou pokryta načervenalým míškem a právě díky němu se stal oreláník oblíbený po celém světě. Pěstuje se zejména ve své domovině v Jižní Americe a přilehlých oblastech, kde je často užíván v potravinářství a běžně se prodává na trzích ve formě prášku nebo pasty. Své nové místo si však Bixa našla i v Keni, Angole, Indii a jihovýchodních asijských zemích. Objem světové roční produkce je odhadován na 10 tisíc tun.

Vnímavý spotřebitel si jistě povšiml, že některé běžně dostupné potraviny (margarín, sýry, popcorn či párky) mají lehce nažloutlou až oranžovou barvu (někdy dokonce i nahnědlou). Tu vybraným potravinám propůjčují produkty z míšku oreláníku, které se v evropském potravinářském průmyslu používají pod kódem E160b.²⁾ Hlavní barevnou složkou míšku jsou karotenoidy bixin a norbixin.³⁾ Dle způsobu zpracování se jejich podíl v konečném produktu liší. Zjednodušeně řečeno existují tři podskupiny tohoto „éčka“: v tuku rozpustná frakce extraktu označovaná jako bixin, ve vodě rozpustná frakce norbixin a jejich směs annato. Přestože E160b je směs přírodních látek, bylo zjištěno, že jejich nadměrná konzumace může mít nežádoucí účinky (bolesti hlavy a podrážděnost u dětí, u dospělých pak alergickou reakci). Tyto jevy jsou však velice vzácné, a tak se i nadále barviva z oreláníku přidávají do potravinových výrobků, především s cílem zapůsobit na zákazníkovu psychiku. Většina zákazníků si totiž vybírá potraviny podle vzhledu, a tak je oreláníkové barvivo (zne)užíváno k navození pocitu kvality.